Taky jsem se zapojil. Bylo zajímavé pozorovat rozdíly mezi naší a místní kulturou. U nás mají děti první poslední, miliony hraček se kterýma ani neví co dělat a ještě jim to nestačí. Tyhle děcka měli svého skákacího panáka vyrytého klackem do hlíny a vypadali spokojeně. Nikdo neremcal, nebrečel, neotravoval..Jasně, že jim nic jiného nezbývá a nic jiného nepoznali..ale občas by naše děti mohly aspoň na chvilku do tohoto světa nakouknout. Jistě by to pro ně byla užitečná lekce.