Druhého července jsme se vypravili do Jeseníků. Setkali jsme se večer v Karlově Studánce, uvařili rychlou večeři a dali pivko v místním bufetu.

Prošli jsme se po Karlově Studánce, po očku hledajíc místo na stan :)

Našli jsme však akorát zmateného krtka! Pobíhal po trávě a ne a ne se zavrtat pod zem.

Nakonec se Cyril, jak jsme ho dodatečně pojmenovali, dostal kam patří! :)

Jelikož jsou zde lázně, mají zde také léčivý pramen ...

... voda páchnoucí po sirovodíku nebyla nejhorší :)

Hlavní ulice v obci je totálně rozkopaná, což komplikuje nejen průjezd centrem, ale i autobusovou dopravu. Např. autobusy z Malé Morávky sem jezdí jen některé apod. Rekonstrukce má trvat ještě celý následující rok 2011.

Za obcí v lese nacházíme rovinku akorát na stan.

Další den ráno vyrážíme vzhůru údolím Bílé Opavy. Jak hlásá cedule, je nutno dbát zvýšené opatrnosti! :)

Podcházení padlých stromů nás dnes čeká ještě několikrát.

Pohled do nitra NPR Praděd, jejíž součástí je právě údolí Bílé Opavy.

Naskytla se nám také příležitost poskytnou ošetření paní, která si poranila hlavu při podlézání padlého stromu. Samozřejmě jsme měli s sebou lékarničku a tak to nebyl problém.

Typické jesenické smrky, které se vyznačují úzkými válcovitými korunami a větvemi skloněnými šikmo dolů, což jim umožňuje lépe odolávat nepříznivým zimním podmínkám a náporům sněhu a námrazy.

Schody a žebříky jsou pro turistickou stezku Bílé Opavy zcela nezbytné.

Žebrovice různolistá (Blechnum spicant), jedna z vzácnějších českých kapradin.

Jak je vidno, máme ze sebou náročnou turistickou stezku!

Prošli jsme celým údolím Bílé Opavy a dostáváme se k Ovčárně, kde se nám ukazují první výhledy na Jeseníky. V pozadí Praděd.

Ovce u Ovčárny nesmí chybět, stejně jako pohled na Petrovy kameny.

Vedle asfaltové cesty vedoucí na Praděd lze potkat tento pramen.

Horní nádrž přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně vybudované v masivu Mravenečníku.

Pohled zpět na Švýcárnu, kde jsme si dali oběd v trávě.

Mezi Švýcárnou a Červenohorským sedlem procházíme řadou rašelinišť. Pro schůdnost těchto úseků i při zvýšených stavech vody, jsou zde vybudovány dřevěné chodníky.

Rašelinné jezírko.

Freedom :o))

A takhle nám cesta ubíhala. Na obzoru je patrný Praděd a my se pomalu blížíme k Červenohorskému sedlu.

A už vidíme náš dnešní cíl - Červenohorské sedlo.

Při sestupu k němu obdivujeme zdejší prstnatce.

A už máme zasloužené pivko.

V lomu nad sedlem, kde je oficiálně povoleno tábořit, jsme postavili stan a uvařili večeři.

Luke se seznámil s fenou ze sousedního stanu a snažil se ji uplatit vínem, co celý den táhnul na zádech :-D

A je tu třetí den. Naše cesta pokračuje směrem na Vřesovou studánku. Ještě pohled zpět na Červenohorské sedlo a známé jesenické sjezdovky roztodivných tvarů ...

Bílý sloup, připomínající vzhled jednoho z prvních značení horských tras.

Vřesová studánka (1290 m n. m.). V kapličce je pramen s vodou a tak nabíráme zásoby.

Místní endemit violka žlutá sudetská (Viola lutea subsp. sudetica) patří k silně ohrořeným druhům české květeny.

Nečekané setkání s "Trusařem" na Trojmezí! Prováděl zde dotazníkové šetření týkající se pohybu turistů v CHKO Jeseníky.

Horské rašeliniště s prvky severské tundry.

Brusnice brusinka (Vaccinium vitis).

Čtvrtý nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku - Keprník (1423 m n. m.).

Turistická chata Jiřího na Šeráku (1325 m n. m.).

" Tak jsem se konečně dočkala těch borůvkových knedlíků!"

Scházíme k Obřím skalám.

Šestnáct metrů vysoké Obří skály (1082 m n. m.) jsou tvořeny svorem a nalezneme zde typické tvary zvětrávání.

Nepříjemný asfaltový úsek při sestupu do Ramzové měří naštěstí jen 400 m, což oceňujeme zvlášť v dnešním tropickém vedru.

A už příjíždí náš vlak do stanice Ramzová.

Posledními výhledy z okna vlaku se loučíme s malebnou krajinou Jeseníků.