Foto dne
Sedák Edelrid orion je univerzální sedák, který najde své uplatnění jak na skalách, tak v horách, kde horolezci ocení především přezky na nohavičkách, díky kterým lze např. nasadit sedák i přes mačky. Skalkaři specialisté, kteří pečlivě ladí své kroky v těch nejtěžších cestách na OS asi šáhnou po lehčím sedáku (např. Rock empire Slight – 259 g), ale všem ostatním lezcům smrtelníkům sedák poslouží dobře a dovoluji si tvrdit, že díky bytelnému materiálu (ale tím pádem vyšší váze – 414 g) také déle. Ano, váha pro někoho může být limitní a tento sedák si na žádné superpírko nehraje, v dnešní moderní době lehkých a ještě lehčích materiálů je jedním z těch těžších na trhu, ale pohodlnost a výborná mechanická odolnost jsou druhou stranou mince, rozhodnutí je na Vás :)
Čelní a boční pohled na sedák Edelrid Orion. Vpravo pak detail spodního navazovacího oka s integrovaným plastovým chráničem.
Edelrid Orion nepatří mezi nejlevnější kousky, běžná cena je kolem 2500 Kč. Za tyto peníze ale člověk dostane především velkou dávku pohodlnosti. Protože mám časté problémy se zády, mým hlavním kritériem při výběru sedáku byla pohodlnost při delším sezení ve štandu, při slaňování a prostě při všech činnostech, kdy je na záda či na bedra vyvíjen větší tlak. Hledal jsem dlouho a nakonec šáhl právě po tomto kousku. Sedák je vyroben tak, že je síla maximálně rovnoměrně rozložena právě do oblasti pasu a nohaviček. Bederní pás je dostatečně široký a výborně absorbuje jakýkoliv vyšší tlak.
Vlevo detail bederního pásu. "Nosné" popruhy jsou velmi tenké a je tak prostor pro dostatečné a efektivní odvětrávání celého úvazku. Pěnová hmota uvnitř je perforovaná. Vpravo pak detail stahovací spony.
Nyní se zaměřím na další části tohoto sedáku. Popruhy pro stahování v pase i na nohavičkách jsou poměrně úzké (15 mm), což může být pro někoho ze začátku nezvyk. Systém stahování je velmi dobře řešen pomocí kovových spon, kterými popruh velmi dobře prochází. Stáhnutý popruh jde jednoduše povolit jedním prstem. Na nohavičkách je hned za sponami látková guma, kterou jde popruh protáhnout. Jak na bederním pásu, tak i na nohavičkách je za sponami také plastová „svorka“, do které lze velmi rychle a jednoduše popruh „zacvaknout“ a tím ho na úvazku zafixovat. Tohle se Edelridu opravdu povedlo.
Vepředu je robustní, barevně oddělené centrální oko, které svou sytě zelenou barvou nelze přehlédnout a tím je také sníženo riziko záměny s navazovacími oky či jinou částí sedáku. Spodní navazovací oko je opatřeno plastovým krytem a tím chráněno proti oděru, kterým většina sedáků po nějaké době používání většinou začne trpět. To považuji také za velkou výhodu. Podobné plastové krytí jsem viděl pouze u sedáků od Mammutu.
Další velmi důležitou částí sedáku jsou materiálová poutka. V tomto případě nemám co vytknout, pokud jde o jejich konstrukci či trvanlivost. Poutka nejsou tvarově asymetrická, mají víceméně pravidelný obdélníkový tvar, lehce odstávají od těla sedáku a materiál se na ně zapíná rychle a pohodlně. Jsou potažena látkou a za dobu mého používání (1 rok – stěna, skály, zimní hory) nevykazují žádné mechanické poškození. Problematičtější je to s jejich umístěním na bederním úvazku. Přední poutko je umístěno dobře, ale zadní je na můj vkus až příliš vzadu. Když jsem do něj zvláště s batohem na zádech a tlustou péřovkou na sobě chtěl zapnout nebo naopak vycvaknout nějaký materiál, dalo mi to vždy celkem zabrat a záda sem si mohl ukroutit..
Na obrázku vlevo je nad materiálovým poutkem vidět plastová svorka, do které se dá elegantně zapnout tenký stahovací popruh. Na pravém obrázku je bederní pás z druhé strany, kam jde připnout plastová karabina na šrouby.
Ještě složitější je použití zadního poutka na haul bag, nebo na cokoli, co za sebou chcete tahat. Poutko je příliš těsné a jednou rukou je problém do něj něco cvaknout, zvlášť když na něj člověk logicky nevidí. Tak si buď musíte pomoct druhou rukou, což je při lezení často dosti problematické nebo musíte poprosit o pomoc parťáka.
Na boku sedáku je taky možnost připnout plastovou karabinu na zavěšení ledovcových šroubů. To se mi ale v praxi příliš neosvědčilo. Plastová karabina jde okem protáhnout dosti těžce a v místě protáhnutí se sedák prohne dovnitř a karabina tlačí do vašeho boku. Možná jsem jen měl karabinu, která není s tímhle sedákem kamarádka (plastová od Singing rocku), ale každopádně mě to silně zklamalo. V podstatě to bylo nepoužitelné a šrouby jsem nakonec musel cvaknout do klasického poutka.
Posledním bodem z těch méně příjemných je velikost sedáku při sbalení. Pokud sedák poskládáte a dáte do originálního obalu, vytváří poměrně velký balíček, v porovnání s moderními lehkými sedáky zhruba dvojnásobně velký. A to už je v batohu, kde šetříte každý centimetr, opravdu znát. Pokud dojedete autem ke skále, není problém, ale tento sedák je předurčen pro pobyt v horách, kde člověk místem v batohu většinou dost šetří.
Sedák ve sbaleném stavu v originálním obalu. Celkem velký balík...
Celkové hodnocení:
+ pohodlnost
+ mechanická odolnost a „trvanlivost“
+ dobře řešená poutka, rychlé stahování
+ poutka na nohavičkách
+ dobrý tvar, sklon a pevnost materiálových poutek
+ plastový chránič spodního navazovacího oka proti oděru lanem
+ „možnost připnout plastový držák na ledovcové šrouby“ – v praxi dosti selhalo
+ dobře řešené plastové „svorky“ na zaháknutí odstávajících popruhů
---------------------------------------------------------------------------------------------
- vysoká váha
- po sbalení do obalu poměrně velký balík
- zadní materiálová poutka příliš vzadu, špatně dostupná
- zadní poutko na haul bag je těsné, těžko se do něho cokoliv cvaká
Autor recenze: Vašek Kubeček
A ještě pár fotek sedáku přímo z terénu:
Zima ve Vysokých Tatrách 2015, Hohe Wand 2015