Foto dne

 

V roce 2013 se na trh dostalo nové jistítko od německé firmy Edelrid, které tak navázalo či zapadlo mezi celou řadu jiných jistítek od různých firem. Je v něčem jiné, nové, inovativní? Jaké má výhody a nevýhody? Na to vše bych se rád zaměřil v této krátké recenzi.
           Jistítko Edelrid Mega Jul jsem dostal od českého distributora v roce 2014 a od té doby ho aktivně používám, proto už snad můžu jeho klady i zápory objektivně zhodnotit.

Jistítko Edelrid Mega Jul s originální setovou karabinou. Vpravo jistítko se založeným lanem.

           Jedná se o klasický „kyblík“, sloužící k jištění a slaňování. Mega Jul patří mezi tzv. poloautomatická jistítka, která se pří pádu lezce automaticky zablokují i v případě, že by jistič lano nedržel pevně v rukou. Z popisných informací přidám ještě to, že je vyroben z nerezové oceli, váží 65 g a je určen pro všechny typy lan, tedy jednoduché, dvojité i poloviční a to v průměrech 7,8 – 10,5 mm. U lan tenčích než 7,8 mm by už blokování nemuselo fungovat, s lanem silnějším než 10,5 mm by se zase špatně manipulovalo. Mega Jul má ještě menšího bratříčka s názvem Micro Jul, který je určen pouze pro poloviční a dvojitá lana o průměrech 6,9 – 8,9 mm, tedy především pro lezení v horách. Micro Jul je o 5 gramů lehčí.
A jak se s ním tedy pracuje? Prvních pár měsíců jsem jistítko hodnotil velmi kladně, a moc chyb jsem na něm nenacházel. Je malé, lehké, intuitivní, blbuvzdorné, s automatickou blokací lana, bez nějakých zbytečně složitých inovací.. Prostě jevilo se mi bezchybné. Nyní jsem již se superlativním hodnocením o něco opatrnější. Stále sice hodnotím Mega Jul velice pozitivně, nikoliv však již bez výhrad.

 

Porovnání jistítek Edelrid Micro Jul a Mega Jul. Micro Jul je určený pouze pro dvojité či poloviční lana, Mega Jul lze použít pro všechny typy lan.

Takže postupně, nejdříve klady aneb co opravdu dobře funguje:
Mega Jul je lehký, malý, skladný, jednoduchý, intuitivní. V tom vidím největší přednost. I když se jistítko použije opačně, funguje jako klasický kyblík, akorát není aktivní samoblokující funkce. Ale v podstatě není možné založit lano do kyblíku “špatně“. To by mohlo kyblík předurčovat pro začínající lezce. Ale já jsem v tomto ohledu vždycky trochu opatrný. Když si nezkušený, začínající lezec/jistič zvykne na to, že „ten kyblík blokuje sám, takže pohoda, lano nemusím nijak extra držet/kontrolovat“, je to základ budoucích problémů…Ale při správném poučení začínajících lezců/jističů je Mega Jul vhodným jistítkem.
           Mega Jul je také vhodný pro jištění jednoho či dvou druholezců ze štandu. V tomto je jistítko spolehlivé, jištění je pohodlné a plynulé. Tento způsob jištění ale samozřejmě vyžaduje znalost odblokování a spuštění druholezce v případě, že ten lano zatíží a není schopen ho odlehčit. To může být v důsledku zranění či „kousnutí“ se v místě, ze kterého druholezec nemůže odlézt (např. převis). Oficiálně se doporučuje prostrčit malým kovovým okem v jistítku malou karabinu a vytvořenou pákou jistítko nadzvednout a odlehčit tak na sebe přitisknutá lana. Jednou rukou by měl jistič vytvořenou pákou zvedat kyblík a tím uvolňovat lana, druhou držet jistící lano a pomalu tak druholezce spouštět. Vytvořit vhodnou páku ale není v praxi vždy jednoduché, je k tomu potřeba opravdu malá karabina, která proleze poměrně malým okem v jistítku. Pokud ji nemáte, máte problém. Osobně mám raději (a je to i bezpečnější) způsob, kdy si na jistícím laně udělám půlloďák, kterým budu druholezce jistit (spouštět), půlloďák procvaknu karabinou a tu si zapnu do centrálního oka sedáku. Pak už jen vezmu dlouhou smyci, cvaknu ji do karabiny, kterou prochází lana a provleču ji buďto centrální karabinou ve štandu nebo jakýmkoliv bodem, který je dostatečně vysoko nad jistítkem. Pak už jen smyci zatížím vlastní vahou (např. stoupnutím) – tím uvolním lana v jistítku a druholezce bezpečně spouštím, protože ho mám v půlloďáku. Ale to jsem trochu zabředl do teorie:)

 

Použití jistítka pro dobírání druholezce na štandu. Foto ze zimního lezení ve Vysokých Tatrách a z lezecké akce v rakouském Hohe Wandu.

           Další kapitolou je slaňování. S kyblíkem se dá slanit buďto v klasickém či samoblokujícím módu. Pokud je kyblík plastovou částí směrem k vašemu tělu, funguje jako klasický kyblík, kdy lano kyblíkem volně prochází. V tom případě je lepší slaňovat s prusíkem. Pokud ale lano založíte do kyblíku tak, že plastové oko směřuje ven, směrem od vás (viz foto), pak kyblík funguje jako samoblok a použití prusíku tak není nutné. V praxi se mi ovšem tato možnost moc neosvědčila. Aby bylo slanění v tomto režimu pohodlné a plynulé, potřebujete opět karabinu s malým průměrem, kterou procvaknete kovovým okem v horní části jistítka. Když karabinu přitáhnete směrem k sobě, vytvoříte páku, která způsobí uvolnění lana. Opět je tu ale nutnost mít u sebe tuto karabinu s dostatečně malým průměrem. Je možné si ji koupit přímo od Edelridu. Já tuto origo karabinu nemám a tak jsem zkoušel takto slanit s karabinou, která částečně okem kyblíku prošla, ale neprolezla celá. Dopadlo to tak, že především v létě, kdy bylo horko a potily se mi ruce, byla manipulace s karabinou velice nepříjemná. Karabina klouže, sjíždí z ruky a slanění je docela utrpením. Tím, že jsem neměl karabinu procvaklou úplně, jsem měl navíc stále strach, že mi z oka kyblíku vyjede či vypadne. Řešením by byly zřejmě nějaké kožené rukavice (ty má i lezec na reklamním videu firmy Edelrid). Ale kdo je sebou nosí, žejo... V chladnějších podmínkách tento problém není tak markantní (vyzkoušeno), ale... Zkrátka nic moc. Pokud nemáte po ruce žádnou karabinu, kterou byste mohli alespoň částečně kovovým okem prostrčit, je tu ještě možnost zvedat palcem přímo to zelené plastové oko směrem nahoru a tak lano uvolnit ze sevření (viz foto vpravo dole). Je to ale dosti nouzová varianta, při které se lano neustále cuká, slaňování není vůbec plynulé a bez rukavic vám může spálit ruku. Je to zkrátka akorát další forma sebemrskačství:)

 

Vlevo slaňování s použitím neoriginální karabiny, která sice projde okem na jistítku, ale jen částečně. Při vysokých teplotách dosti nepohodlné (viz text výše). Vpravo další oficiálně doporučená forma slanění při absenci vhodné karabiny se zvedáním plastového oka palcem. Z vlastní zkušenosti - dosti nepohodlné, lano se často kouše, slanění není plynulé, navíc bez rukavic často dochází k nepříjemnému pálení kůže vlivem tření lana.

           Obecně se mi s kyblíkem pracuje dobře, pokud mám tenčí lano. Ať už jednoduché či dvě půlky nebo dvojčata. Jakmile dám ale do kyblíku nějakou starší desítku, práce je o poznání horší. Lano se v kyblíku často „kousne“, jistič pak musí kyblík uvolnit (např. povytáhnutím za plastové oko) a po tuto dobu se nedostatečně věnuje lezci, což je potenciálně nebezpečné, přestože to trvá jen vteřinku či dvě. Zkrátka čím novější či tenčí lana, tím je s Mega Julem lepší práce.
           Vzhledem k tomu, že jde o poloautomatické jistítko, musí lezec počítat s tím, že pokud leze na prvním a spadne, jistítko se okamžitě zablokuje a nenechá potřebný prokluz. Pády tedy nejsou příliš dynamické a můžou být poměrně tvrdé. Zkušený jistič zvládne pád alespoň trochu ztlumit (např. nadskočením, přiblížením se ke stěně apod.), ale efektu klasického kyblíku bez samoblokovací funkce stejně nedosáhne. S tím se tedy musí počítat. I v tomto případě se ale dá lano do kyblíku založit úmyslně opačně (tedy plastovým okem směrem nahoru) a v tom případě funguje kyblík klasicky a ne jako samoblok. Toto ovšem výrobce oficiálně nedoporučuje.
           Nejkritičtějším bodem tohoto kyblíku je skutečnost, že v některých případech, když nadzvednu palcem plastové oko nahoru (většinou při spouštění lezce), tak se ocelový drátek vychýlí z osy a „zasekne“ se za karabinu v centrálním oku. Špatně se to vysvětluje, snad to bude jasnější z obrázků. Nevím proč se tak děje a jestli se tak děje u všech kyblíků nebo jen u toho mého, ale stává se mi to celkem pravidelně, rozhodně dost často na to, jak je to potenciálně nebezpečné. Protože jakmile se drátek takhle „zahákne“ za karabinu, jistítko se dostane do takové polohy, že samoblokující funkce nefunguje nebo funguje jen částečně. A jistič o tom většinou vůbec neví, protože sleduje spouštěného a ne kyblík. Pokud by tedy z nějakého důvodu pustil lano, spouštěný by sjel dolů jako malina a jistič by se asi nestačil divit.

Nebezpečné posouvání černého ocelového lanka "z osy" jistítka při spouštění lezce. Jistič si posunutí lanka většinou nevšimne, protože pozoruje spouštěného lezce. Při vychýlení lanka ovšem přestává fungovat samosvorná funkce jistítka!

Závěr:
Jistítko Edelrid Mega Jul můžu s klidným svědomím doporučit, je to velmi šikovné, malé a lehké jistítko, které na sobě nemá žádnou pohyblivou část, je z jednoho kusu nerezové oceli. Mega Jul je velmi všestranný, zároveň intuitivní a blbuvzdorný. Do jistítka nejde lano v podstatě založit vyloženě špatně, ať už ho tam dá jistič jakkoliv. Maximálně nebude aktivní samoblokující funkce. Vhodný je pro začínající lezce, na umělé stěny, do lezeckých kroužků, ale velmi dobře poslouží i zkušeným lezcům, zvláště ve vícedélkových cestách či v horách (tam je vhodné využít lehčího bratříčka Edelrid Micro Jul). Nevýhod Mega Jul moc nemá. Snad jen problematické slaňování, kdy je potřeba mít u sebe další malou karabinu.
Běžná cena jistítka je kolem 700 Kč, v setu s karabinou Edelrid pak něco málo přes 1000 Kč.

 

Oficiální video výrobce k použití jistítek Mega Jul a Micro Jul