Asolo: Voyager

                               
Pohorky Asolo Voyager jsem si pořídil na jaře roku 2004. Po 4 letech intenzivního používání mi k mé spokojenosti stále slouží. To je také důvodem k tomu, abych o nich zde poreferoval, vždyť zkušeností s nimi mám za tu dobu víc než dost.

K vlastní pohorce

Botky jsem před 4 lety pořídil za běžnou maloobchodní cenu 2990 Kč a obdržel na ně dvouletou záruku. Tu jsem však nikdy nevyužil, nebylo potřeba. Podešev je přímo od firmy Asolo (Asolo FSN). Přestože podrážka je již dost ochozena, boty drží téměř stejně jako nové. Je odolná proti mrazu a chemikáliím, tvořena měkčí směsí, takže i pří delší chůzi po tvrdém povrchu (asfalt) jsou pohorky relativně pohodlné. Gumová obsázka je na botu kategorie B - C plně dostačující a bez problému dokáže ochránit kůži boty proti „okopání“. Bota je vybavena membránou Gore-tex, se kterou jsem velmi spokojen. Běžně je známo, že „goráč“ v pohorkách vydrží tak 2 – 3 roky (samozřejmě záleží na intenzitě používání), pak začne místy propouštět vodu. Je to dáno tím, že se jedná o porézní membránu. Tyto póry jsou nejčastěji v místech ohybů a zlomů neustále namáhány a dochází k jejich zvětšování, až se stanou dostatečně velkými, aby jimi mohly proniknout molekuly vody. U modelu Voyager jsem velmi příjemně překvapen životností membrány, celé 3 sezóny nepropustila ani kapku, přestože jsem je vystavil mnohdy „extrémním“ situacím (chůze potoky, rozbředlým sněhem atd.). Po 3 letech nepropustnosti už nyní občas nějakou tu vlhkost dovnitř propustí, ale vzhledem k tomu, že jsem je zatím nikdy! neimpregnoval a nevěnoval jsem jim žádnou zvláštní péči, se není čemu divit. Toto lze nyní řešit právě doplňkovou impregnací. Co se týče prodyšnosti (paropropustnosti) boty, je dostačující. Jsem člověk, kterému se nohy potí celkem dost, takže je jasné, že se v pohorkách občas zpotím, přesto jde poznat, že boty tzv. dýchají. Zajímavostí může být i to, že po celou dobu mi vydržely původní tkaničky. Jedinou jejich nevýhodou je, že jsou kulaté (trend posledních několika sezón dávat na pohorky kulaté tkaničky), takže se po delší době na noze povolují a musí se opět dotáhnout. Toto by se dalo vyřešit výměnou za ploché tkaničky, ale nestává se mi to zas tak často a jsem líný to přehodit :)


Využití

Co se týká využití, otestoval jsem tyto pohorky snad ve všech možných podmínkách. Od procházek přírodou přes lehký treking po Beskydech a Malé Fatře až po VHT ve Vysokých Tatrách a Roháčích. Zde jsem s nimi zažil několikahodinový pochod v dešti, který tatranské chodníky promění na potůčky valící se vody, nicméně boty nezklamaly a nepropustily ani kapku. Poměrně často jsem pohorky vystavoval opravdu extrémním situacím jako je několikahodinová chůze mokrým sněhem nebo brody potoků, vždy předčily má očekávání. Používám je celoročně, v létě za parného slunce na horách i v zimě v mínus 15 ºC. Poslední 2 roky jsem je začal využívat jako zimní obuv, což např. ve městě obnáší i snášení ,,slané břečky.“  Svoje si botky užijí i na brigádách v terénu, po práci v lese ve strmém svahu nebo celodenním kosení podmáčených mokřadních luk jsou stále připraveny posloužit k svému prvotnímu účelu, totiž trekingu.

 

 

Současné možnosti nákupu

V současné době lze tento model zakoupit pod názvem Asolo Voyager XCR. Jak již název napovídá, oproti modelu z roku 2004 dostaly botky novou membránu Gore-tex XCR, která se pyšní ještě vyššími parametry vodonepropustnosti a prodyšnosti než klasický Gore-tex. Nově je zde také podrážka značky Vibram.  Střih boty zůstal očividně zachován, zájemce má na výběr čtyři barevné varianty a možnost volby mezi pánskou a dámskou botou.

 

Co říci závěrem? Pohorky Asolo Voyager předčily má očekávání. Přes intenzívní celoroční používání v různých (místy velmi náročných) podmínkách jsou po 4 letech stále připraveny k dalšímu použití. Až doslouží, jsem připraven sáhnout opět po tomto osvědčeném modelu. Voyager můžu doporučit každému, kdo hledá lehkou, pohodlnou botu, kterou není problém rychle rozchodit, neboť je dost měkká, přitom však dostatečně pevná, aby bezpečně zafixovala kotník.

 

Lukáš

lukas.fusek@centrum.cz

21. 3. 2008