Vzhůru na Kazbek

Stepancminda, dříve Kazbegi, v českém překladu Svatý Štěpán, je městečko ležící na úpatí hory Kazbek ve Velkém Kavkazu. Stepancmindou prochází Gruzínská vojenská cesta spojující Gruzii s Ruskem. Stepancminda z hlediska pamětihodností nestojí za moc - je zde malé regionální muzeum, několik soch a kostelíků. A protože byla zrovna neděle, do místního kostelíka přicházeli lidé na bohuslužbu. Na pravoslavné mši. Stepancminda za moc nestojí, zato hora Kazbek, která se nad ním tyčí, je uchvacující.
I my se chceme o výstup na vrchol této pětitisícové hory pokusit. Mačky máme svoje, ale nakonec si k nim zapůjčujeme ještě cepíny. Jak dobře jsme udělali, bez nich by to nešlo! K hoře Kazbek se pojí mnoho pověstí a legend. Ta nejstarší vypráví o antickém hrdinovi Prométheovi, který člověku i přes zákaz bohů daroval oheň. Za svou neposlušnost byl přikován k hoře a každý den přilétal sup a kloval mu játra. Tou bájnou horou je právě Kazbek! Prométhea poté osvobodil Herákles, ale supi kolem hory krouží dodnes. Náš výstup na Kazbek začíná u klášterního komplexu Gergeti. K němu se necháváme vyvézt stařičkou Ladou Nivou, protože se poměrně rychle začíná kazit počasí a my bychom rádi nastoupali alespoň do prvního kempovacího místa. Klášter Gergeti nebo také Cminda Sameba, v překladu Kostel Nejsvětější Trojice v Gergeti, je komplex gruzínsko-pravoslavných kostelů na malé náhorní plošině pod horou Kazbek. Pro Gruzínce je to jedno z hlavních poutních míst. Mraky se však kupí a tak vyrážíme.
Náš postup je po pár kilometrech zastaven přicházející bouří. Nechceme riskovat pochod přes sedlo v bouřce a tak rychle stavíme stany a doufáme, že se nečas brzy přežene. Zatímco do okolních hor třískají blesky, v suchu stanu hrajeme karty a přemýšlíme, jestli nám budou stačit zásoby vody v případě, že se budeme muset zdržet přes noc. Bouřka odchází až se soumrakem a tak nám nezbývá, než zůstat na místě a sušit hubu. A příště už nebudeme spoléhat na povrchovou vodu na sopečném tufu (všechna se totiž prosáhla pod zem). Budíme se do kalného a žíznivého rána a zahajujeme další postup. Při pohledu na zasněžený vrchol Kazbeku hasne naše naděje na úspěšný výstup. První vodní tok, ze kterého chceme nabrat pitnou vodu, je kalný a rozvodněný. Nevzdáváme se a brodíme jej. Jaká je naše radost, když o kousek dál nacházíme pramen čisté vody!
Kazbek se gruzínsky nazývá Mkinvari, tedy "ledová hora" pro množství ledovců, které z něj stékají. Nezaledněné svahy mají načervenalou barvu od sopečných tufů a lávových proudů. Kazbek je totiž vyhaslá sopka, od poslední erupce uplynulo již téměř 2 750 let. Od doby maximálního zalednění už také uplynulo mnoho vody a současná rychlost tání ledovců je závratná, jak ukazují značky na skále pod ledovcem. Z bývalého ledovcového údolí je teď hluboký kaňon. Nasazujeme mačky a stoupáme první částí ledovce Gergeti. Tady je možné řídit se stopami, které za sebou zanechávají turisté a koně, které tahají zásoby jídla do základního tábora. V této části ledovce nejsou mačky nezbytně nutné, ale hodí se. Po překonání první části ledovce zbývá ještě překonat mohutnou boční morénu a vyšplhat se do strmého kopce.
Nad ledovcem ve výšce 3650 metrů trůní základní tábor Betlemi Hut, zvaný též "meteostanice". Jedná se o bývalou meteorologickou pozorovatelnu, která je sice v současnosti automatická, ale chata a její okolí slouží jako útulek a stanový tábor pro turisty i horolezce. Hodláte-li stoupat směrem na Kazbek, je třeba se v chatě zaregistrovat. Za místo na stan se také platí, ale jen drobná částka. Samotná chata moc útulně nepůsobí...:) O 250 metrů výše nad meteostanicí je místo, kde podle legendy uschovávali mniši svůj poklad. A také někde tady byl přikován ke skále Prométheus. Dnes je tady místo kamenné poustevny umístěn železný bivak... ...uvnitř kterého je kaple. Věřím tomu, že při horské bouři je to opravdu místo, kde se člověk cítí pod ochranou nejen vyšší moci, ale i plechové Faradayovy klece.
Protože přes noc bylo počasí celkem divoké, rozhodujeme se následující den věnovat průzkumu výstupové cesty na Kazbek. Ranní Slunce propůjčuje ledovci Gergeti úžasné barvy... 366b 372 Výstup na Kazbek je často popisován jako snadný. Nevystupuje se totiž přímo, ale hora se obchází. S přihlédnutím k tomu, že se jedná o pětitisícovku, je to z velké části "choďák". I přesto by si měl člověk dát moc dobrý pozor na to, co ho na takto vysoké ledové hoře může potkat.
První část trasy od meteostanice (cca 2 km) vede po mixovém terénu kamení, šotoliny a sněhových polí. Cesta je značena kamennými mohylami. Na cestě jsou také dva výrazné orientační body - Bílý a Černý kříž. Kousek od Černého kříže se dá také postavit stan a je zde zdroj pitné vody. Nejtěžší částí výstupu je však překonání strmější části ledovce. Vzhledem k neustálemu posunu ledové masy není trasa nijak pevně daná a proplétá se mezi ledovcovými trhlinami. Dá se jít podle stop a kamenných mohyl, ale je třeba být víc než obezřetný. Na ledovci také jednoznačně doporučujeme navázání (přestože my jsme navázáni nebyli). Ledovcové trhliny jsou opravdu výrazné, hluboké mnohdy několik desítek metrů. Na trase byly dva ledovcové mosty, nebezpečné mohou být i trhliny skryté pod sněhem. Z druhé strany číhá jiné nebezpečí - při teplém dni se ze stěn uvolňují balvany, které s ohlušujícím rachotem padají dolů. Naštěstí většina výstupové trasy vede mimo jejich dosah. Na jedné straně ledovcové trhliny, na druhé padající kamení. Skylla a Charybda. Trasa vzhůru vede mezi nimi.
V nadmořské výšce 4200 m přicházíme na ledovcové plató. Ledovec zde už není tak nakloněný a proto už v něm nejsou trhliny a ani padající kameny zde nehrozí. Zde však může poutníka ohrozit nepřízeň počasí a velká nadmořská výška. Přicházíme do sedla ve výšce 4500 m. Blíží se poledne a cítíme velkou nadmořskou výšku. Mohli bychom stoupat ještě výš, ale bylo by to zbytečně riskantní. Náš aklimatizační výstup je u konce a my spokojeně scházíme zpět na meteostanici s tím, že zítra se pokusíme o vrchol. Jsou 3 hodiny ráno a my se budíme do jasné a bezvětrné noci. Jen mlčenlivý Kazbek trůní nad námi. Podmínky pro výstup na vrchol jsou ideální. S přicházejícím ránem stoupá vzhůru několik skupin. Někteří s lidským průvodcem (po čertech drahým), jiní bez něj. My máme strategickou výhodu - trasu jsme si předešlý den zevrubně prošli a nasnímali do GPS.
Za Kazbekem vychází Slunce, ale ve stínu je ukrutná zima. Nezbývá nám, než šlapat vzhůru za Sluncem. V sedle jsme za necelé tři hodiny - trasu jsme vyšli téměř 2x rychleji, než předchozí den. Ač se to nezdá, je před námi ještě 500 výškových metrů ostrého stoupání na dvojvrchol Kazbeku. Při pohledu na ledovcové plató žasneme - stojí tam tři velké stany ruských pohraničníků. Kazbek je totiž zpoloviny na ruském území. Tady už ke slovu přijdou i cepíny. V mezisedle mezi dvěma vrcholy Kazbeku. Ještě se napatlat krémem proti silnému horskému Slunci, které v těchto výškách opravdu pálí, vybrat ten správný vrchol a ...
Je 9:45 místního času a my jsme nahoře!! Mocný Kazbek (5 033 m n. m.) nám dovolil stanout na svém vrcholu! Kolem nás se rozkládají nedozírné hřebeny Velkého Kavkazu. Vidíme Tebulos, hluboko pod námi jsou štíty Chauki a další místa, která jsme v předchozích dnech navštívili. Na západě ve vzdálenosti téměř 200 km se pak tyčí nejvyšší vrcholy Kavkazu: (zleva) nejvyšší vrchol Gruzie Šchara (5 193 m), homole Dychtau (5 205 m) a Koštan-Tau (5 151 m) a úplně vlevo nejvyšší hora Kavkazu i Ruska - Elbrus (5 642 m). Dne 26. 7. 2016 stanulo na vrcholu Kazbeku 17 lidí a my jsme byli mezi nimi. Měli jsme štěstí - nepřízeň počasí v předchozích dnech nám umožnila vystoupat na Kazbek v poklidu a bez zástupů lidí. Také daleké výhledy byly ojedinělé, v dalších dnech se vzduch opět zakalil letním oparem. Sestupová cesta jde jako po másle (po ledu). Pouze padající kameny jsou v teplém počasí o to hrozivější. Cestou potkáváme také davy turistů ženoucích se vzhůru. Někteří jsou vybaveni adevkátně, jiní po ledovci stoupají v teniskách...
Na zpáteční cestě potkáváme také dvě holky z Česka. I ony chtějí vystoupat na Kazbek. Až po návratu do ČR zjišťujeme, že den nato se jim opravdu na vrchol podařilo dostat. Jednu z nich však hora zpátky domů nepustila - Jana Grygarová spadla do ledovcové trhliny a hora vzala její život. R.I.P. Hory jsou krásné, ale dokáží být drsné a nemilosrdné. Ještě krátké shrnutí: trasa ze Stepancmindy na vrchol Kazbeku měří 20 km a překonává výšku 3500 metrů. Úsek po meteostanici se dá zvládnout bez horolezeckého vybavení, ale na zbývající část trasy jej budete potřebovat. Mačky a jištění na přechod ledovce a cepíny pak na strmý výšvih na vrchol hory. Tak naviděnou, Kazbeku!