Matterhorn 2013, Lví hřeben

Má čtvrtá výprava na Matterhorn (2006 a 2009 jsme museli kvůli počasí  vybrat náhradní cíl, 2011 jsme dolezli na Pic Tyndall)   byla v novém složení - Jarda a Martin, oba geoinformatici z Olomouce. A navíc jen ve třech. Čtvrtého se nám nepodařilo sehnat. Vzhledem k povaze výstupu (převážně souběžný postup bez budování štandů) by to snad nemuselo vadit. Vyjíždíme po 17 h z Olomouce, dle Google map bychom měli být za 12 h v Cervinii. Cesta ubíhá dobře, takže 5:30 jsme v cíli (30 min nám trval průjezd Milanem, před kterým byla zavřená dálnice). 2 h se dospíme v autě, přebalíme a valíme na lanovku (8 e) na Plan Maison (2547 m), čímž získáme 500 m. Dva dny předem jsme volali do domu horských vůdců, jak je na tom Liongrat se sněhem (kritický faktor pro tento výstup). Jak se můžem nyní přesvědčit, situace je perfektní. Je méně snehu než před dvěma lety, kdy jsme museli jít Tyndallův hřeben s mačkama a cepínem. Až na chatu Oriondé (Abruzzi) probíhá cesta velmi příjemně. matterhorn2013 005
matterhorn2013 006 Květnaté louky střídá moréna a nad chatou suťoviska. matterhorn2013 008 Úkolem dnešního dne je dostat se na chatu Carrel, což je orlí hnízdo přilepené ke skále ve výšce 3825 m. Až do Lvího sedla (na fotce vpravo) se jde po suti. Člověk si musí dávat pozor na sněhová pole, která se nacházejí pod Lví hlavou. Nad sedlem pak následuje několik vyloženě lezeckých úseků, takže dostat se na chatu je výkon sám o sobě. V popředí Theodulhorn (3469 m), v pozadí Breithorn (4159 m), skalka uprostřed Klein Matterhorn (3886 m) a ten sněhový žbrďolec Gobba di Rollin (3899 m).
Narozdíl od kluků nemíním jít Beskydskou sedmičku, takže si můžu dovolit volnější tempo. matterhorn2013 012 Zleva nám začínají vykukovat další vrcholky - Nordend (4609 m), Dufour (4634 m), pak nějaké další vrcholy z masivu Monte Rosy, Lyskamm (4527 m), Breithorn a dál to znáte. Parádní hřeben oddělující doliny Valpelline a Valtournenche. Uprostřed je Grand Paradiso (4061 m). Pokud bude čas, tak bychom rádi vylezli nějaký nižší kopec v této oblasti - třeba Grivolu či Herbetet.
matterhorn2013 016 matterhorn2013 017 Stoupáme ke Lvímu sedlu. Krátká sněhová pole mi přišla jako nejméně   bezpečné části cesty, hlavě potom ve vyšších partiích, kde byla pole krátká, takže by na nich člověk nestačil zabrzdit. Lví sedlo. matterhorn2013 020
<br/>					Hřeben na Dent d´ Hérens. matterhorn2013 023 Kombinace nevyspání, výšky a fyzické aktivity mi nedělá moc dobře. Naštěstí následuje lezecká část - v té určitě pookřeju. matterhorn2013 025
matterhorn2013 026 Seilerova plotna je cca 10 m výšvih. Nebýt zde lano, tak je to solidní lezení, řekněme 5 až 6 UIAA. Smekám prvovýstupcům, kteří zde nic takového neměli.. S lanem čistá ruční práce. Dent d´ Hérens (4171 m) - na fotce nejvyšší kopec - byl poprvé zdolán v r. 1863. Její severní stěnu (to je ta s těmi velkými sněhovými bloky) přelezl v r. 1925 Welzenbach a Allwein. Je zajímavé, že hora se původně (zač. 19. st.) jmenovala Dent Blanche, což je dnes jméno slavného kopce o 8 km dál. Pravděpodobně proto, že hora byla pro švýcarské kartografy trochu v zákrytu s dnešním Dent Blanche, došlo k záměně jmen. Asi něco, jak historka se vznikem města Nome na Aljašce.. matterhorn2013 030
Na chatu jsme dorazili kolem 14 h, tzn. 6 hodin nám trval výstup. Dent Blanche (4257 m). Normálka vede jižním hřebenem (to je ten levý) a údajně je dost podobná výstupu na Matterhorn ze Švýcarska. Výhled z terasy.. Taktéž z terasy. Zprava Weisshorn (4506 m), Zinalrothorn (4221 m), ten bílý kopeček pod Zinalrothornem je Wellenkuppe (3903 m), Obergabelhorn (4063 m). To nejsou závody v plivání. Španěl Kilian Jornet se pokoušel udělat rekord - z vesnice na vrchol a zpět. Tak ho všichni netrpělivě vyhlíží.
Proběhl, a tady už je na cestě dolů, pod Grand Gendarme (ta se obchází zprava). Celou akci natáčeli z vrtulníku. Průběh kolem chaty. Možná to s tím vybavením přeháníme, když někomu stačí kraťasy a tričko.. Kilian rekord zvládl - uběhl to v čase 2:52 a krátký sestřih najdete na https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&#38;v=vAeHysSVMUk . K jeho výkonu musím říct, že mě dost demotivoval. Když se člověk vypachtí po dvou dnech nahoru s vědomím, že někdo to zvládne za dvě hoďky, tak z toho ani nemůže mít radost..:-) Chata Carrel byla postavena v r. 1969. Má asi 50 míst, spí se na patrových letištích. Voda se bere ze sněhu kolem chaty. Někdo (většinou vy) nabere sníh a hodí ho do obrovského hrnce, pod kterým se topí PB bombou. Nicméně je lepší mít svůj vařič, protože jeden &#34;sporák&#34; pro tolik lidí nestačí. Platí se 15 e na noc. Kromě postelí jsou k dispozici i deky, my jsme si pro jistotu brali cyklospacák. Kluci vaří na terase. Já jsem se dal do řeči s dvěma Čechy z Prahe (vlastně Liberce a Středohoří), kteří mi půjčili vařič (dík). Jak hovor plynul, povídali jsme o horách, kde kdo byl a tak. Tady se potvrdilo , že sláva Ursusu hvězd se dotýká, protože se mě zeptali, jestli s tímto webem nemám něco společného, jelikož mnou popisovaná místa a zdejší galerky se nápadně překrývají.. Tímto vás zdravím, jestli to čtete, můžete napsat do diskuze:-)
matterhorn2013 041 Původní plán byl dojít na chatu, druhý den si dát oraz a teprve další jít nahoru. Báli jsme se, že po nevyspání z nočního přejezdu a rychlému vystoupání do 3800 budeme kantare. Ale předpověď hlásila jen jeden den dobrého počasí, což rozhodlo. Stín Hory se tiše plíží údolím Zmutt. Budík máme na 3 hodiny. Šupnout do sebe nějaký energeťák, tyčku, dobalit, nastrojit. Než vyrazíme je půl čtvrté. Před námi už bliká jedno družstvo. Dobalování na terase. Bylo teplo, bezvětří, úplněk. Lepší podmínky si člověk asi nemohl přát.
Můžem:-) Z prvních tří hodin výstupu nemáme fotky, protože byla tma. Díky tomu, že jsem tuhle část už jednou absolvoval jsme neměli větší problém s blouděním. Pod Tyndallovým lanem (je to řetěz) se vytvořila zátka. Před náma byli Poláci, kteří tu někde spali, a drze a hlavně bezohledně se před ně začali cpát vůdci s klienty. Vznikaly nebezpečné situace, kdy na jednom kusu řetězu viselo několik lidí, přičemž klienti byli celkem nebezpeční. Radši jsme 20 min počkali. 6:30, stojíme na vrcholu Pic Tyndall (4241 m) a přemýšlíme, kudy se zdolává vrcholová pyramida. Sem jsme se dostali se Zdendou v r. 2011. Na vrchol je to už jen 200 m, ale hřeben Tyndallu je poměrně dlouhý a hlavně se musí slézat do sedla mezi Tyndallem a vrcholem (Překrok?). Jsme asi ve 3/5 cesty. matterhorn2013 049 Jedno z nepříjemných slézání Tyndallu. Většinou se jedná o cca 10 m úseky. Dá se slanit z nýtů, ale bylo by to zdržení.
Vrcholová pyramida, nahoře rozeznáváme kříž. Tady někde mohlo stát 14.7.1865 Carellovo družstvo, když na ně z vrcholu začal povykovat Whymper a spol, kteří lezli hřebenem Hornli a byli tak prvními lidmi na vrcholu Matterhornu. Zklamaný Jean Antoine se na místě otočil a už to nedolezl. Slunce začíná osvětlovat okolní vrcholy. My lezeme po JZ hřebeni, takže si na něj ještě počkáme. <br/>					matterhorn2013 054 matterhorn2013 055
Ve druhé části vrcholové pyramidy jsou konopná lana, která vedou k Jordanovu žebříku. V mnoha popisech se toto místo udává jako nejtěžší, ale určitě to tak není. Některá lana níže jsou horší.  Jako vůbec fyzicky nejtěžší mi přišlo lano pod chatou. Žebřík je dobře přichycen ke skále, takže člověk nejde do takového záklonu. Nicméně všechna čest Carrelovi, který tu nic takového neměl (ano, nakonec se přece jen stal prvoprůstupcem Lvího hřebene - o tři dny později, 17.7., si ho dal komplet). To už asi věděl, že 4 ze 7 Whymperových spolulezců se zřítilo pří sestupu.. matterhorn2013 058 matterhorn2013 059 matterhorn2013 060
A jsme tu:-) Výstup nám trval 5 hodin. Pravda, vyšší švýcarský vrchol je ještě o 100 m dál, ale musíme si nechat nějaké lákadlo pro příště. (Klukům se nechce do maček a cepínu a já tam sám nepůjdu.) matterhorn2013 063 Nahoře panuje bezvětří, takže jíme, fotíme, užíváme rozhledů. Dent Blanche.
Vzadu zasněžený Mont Blanc, před ním Grand Combine, nejblíž Dont d´ Herrens. matterhorn2013 067 Veget. Breuil Cervinia - odtud jsme včera vyrazili. Pohled do obávané severní stěny. To by celkem šlo, ne? Otázka je, co následuje za tím zlomem..
Po ledovcích zbyla údolí plná jemného materiálu, v němž vodní eroze vytváří nádherné tvary. Ještě jednu s Mont Blancem, prosím:-) Hodina uběhla jak nic, je čas jít dolů. matterhorn2013 074 Nahoru jsme šli vše průběžně jištěni, proto jsme měli i ve třech ucházející čas. Dolů se leze hůř, proto jsme některé úseky slaňovali.
matterhorn2013 076 Při pohledu zpět přemýšlíme kudy jsme to vlastně šli. Ve spodní, oranžové, části není směr postupu občas jasný. Terén umožňuje různé směry. Tady je pěkně vidět, jak moc se musí slézt z Pic Tyndall, než se nastoupí do vrcholové pyramidy. matterhorn2013 078 matterhorn2013 079
Jeden ze skalních stupňů na Tyndallu. Vrcholový hřeben Tyndallu nenabízí moc míst pro jištění. Větší kameny jsou volné, takže obhazovat je nemá smysl. Nezbývá, než mít jistý krok. Masiv Monte Rosy, pod ní se jako dálnice vine ledovec Gorner. Vpravo od Rosy pak Lyskamm, Castor a v popředí Breithorny. Pollux se nám kdesi skrývá. Přehrada Goillet se využívá pro zasněžování sjezdovek a jako hydroelektrárna. Když jsme šli hřeben Tyndall v r. 2011, tak byl skoro celý pod sněhem.
Kohoutí hřeben. Na jeho konci je vidět střecha chaty. matterhorn2013 087 Tyndallovo &#34;lano&#34; - zde se v noci vytvořila zácpa. Tady taky slaňujeme. matterhorn2013 089 matterhorn2013 090
<br/>					Vzdušný traverz. Na chatu jsme dorazili v 15:30, tzn. že sestup nám trval o hodinu déle, než výstup. Odpočinuli jsme, sbalili a po páté vyrazili dolů. Původně jsme chtěli jen jednou slanit a zbytek sejít bez jištění, ale kvůli únavě jsme nakonec slanili asi 4x. Jistota je jistota. <br/>
Scházíme do Lvího sedla. matterhorn2013 097 Kozoroh. Lanovka už dávno nejezdila, takže jsme až do vesnice (2000 m) museli po svých. Dorazili jsme za tmy, ve 21:30. Chtěli jsme přespat na piknikplatzu jako posledně, ale ve tmě jsme to nenašli. Nakonec jsme spočinuli v kempu Cervino v Antey St. André. Po sprše a večeři nás čekal zasloužený spánek. Měli jsme před sebou ještě tři dny. Nicméně předpověď byla špatná. Našli jsme internet, kde jsme probrali další možné cíle. Hory nepřipadaly v úvahu, takže lezení. Arco se nabízelo samo - je to po cestě a předpověď relativně dobrá.
V 17 h jsme stáli u skály v La Gole, Jarda odlízal k prvnímu jištění a začal chcanec. Úprk do jeskyně, kde jsme v suchu pozorovali nabušené lezkyně. Bouře přešla, ale déšť trval až do večera, takže jsme v jeskyni zůstali i přes noc. matterhorn2013 103 A pak už jen lezení a šťastný návrat domů.