Gruzie 2013 - část druhá

V druhé části našeho červencového putování Gruzií sejdeme ze sedla Atsunta do vesničky Shatili, odkud se stopem přesuneme do městečka Stepanstinda pod mohutným Kazbegem. Strávíme tu několik dní prozkoumáváním okolí a poté odjedeme zpět do Tbilisi a domů...
Jsme v sedle Atsunta (3 431m n.m.) a hluboko pod námi se otvírá nekonečné údolí, nad kterým budeme scházet do vesnice Shatili... ..dopijeme poslední zásoby slivovice a hurá dolů... ...červencové radovánky ve sněhu... ..o několik desítek metrů níže je citelně tepleji, shazujeme co se dá...začínáme být také pořádně unavení, výstup nás stál mnoho sil...hlavně Anička říká, že už v životě nahory nepůjde.. (ale půjde:)
O 500m níže pod sedlem roste spousta rododendronů. ...my si tu zřizujeme stanoviště..počasí se kazí, místy prší a je zima.. ..i tak je se stále na co dívat, nebe rozehrává hru světla a stínu.. DSC 5923
Další den ráno jsou okolní vrcholky zahalené v mracích... ..je zima, prší a nám se nikam nechce :) ..po ránu... Snídáme ve stanu, čekáme jestli déšť ustane a v jedné dešťové pauze vše zbalíme a vyrážíme...
Sestupujeme do Shatili kam by jsme měli dojít večer, na chvíli se nám otevírá úžasný pohled na mohutný Tebulosmta 4 492m n.m. Tvoří hranici Gruzie a Čečenska, jehož je nejvyšší horou. Pražáci před námi říkali něco o tom že by se o něj chtěli pokusit, nicméně bez pořádného vybavení to není skoro možné. Výstup na Tebulos vede ze sedla Atsunta. My scházíme níže a níže mezi obrovská opuštěná údolí Velkého Kavkazu.. ..cesta ze sedla je mnohem lépe značená než dosud. Možná je to tím že už nejsme v Tušetii ale v Chevsuretii...
..i tak je potřeba cestu sem tam konzultovat s mapu.. ...obrovské travnaté plochy a hluboká opuštěná údolí..tady by se dalo toulat hodně dlouho.... Po nekonečném sestupu pod sebou konečně uvidíme cestu... ..a o hodinu později na ni zcela vyčerpáni dojdeme...svačíme...
..někteří sbírají suvenýry... ..docházíme do malé bezejmenné vesničky... Jsme unešeni kvočnou a kuřátky :) Do Shatili je to ještě pořádný kus a tak hledáme někoho kdo by nás tam odvezl..bohužel ve vesnici není žádné pojízdné auto, jen pár vojáků hrajících karty a místní babky... Jdeme tedy ještě kousek dál a docházíme k vesnici Mutso. Už z dálky vidíme obrovskou středověkou pevnost.
Je tu další chekpoint, zapisujeme pasy, ukazujeme glejt a jdeme dál... Mutso je začátek konce světa - začíná tu silnice do Shatili a dál do civilizace. Většina obyvatel Mutsa odešla před sto lety, dnes tu žije kolem 40 obyvatel. Vesnice ve výšce 1880m n.m. je přes zimu naprosto odřízlá od světa. Nakonec se nám tu ale podaří sehnat auto..řidič je docela divný, moc se s námi bavit nechce ale nakonec ho přesvědčíme a za docela mastný poplatek nás několik kilometrů do Shatili popoveze.... DSC 6019a
Vykopne nás kilometr před Shatili kousíček od Gruzínkso-Čečenských (Ruských) hranic. Vidíme i ruskou vlaječku. Všude okolo na vysokých kopcích jdou vidět vojáci s dalekohledy...jde tu cítit napětí. Moc se nezdržujeme a míříme od hranic do Shatili. Místní krajina je zajímavá..tyhle "lahváče" jsem viděl naposledy v Himálajích, zvláštní byla i modrá barva horniny.. Konečně dorážíme do Shatili. Pevnost byla vybudována v 8. století a je v ní asi kolem 60 obytných věží. Místní byli za sovětské éry v 50. letech vystěhování, dnes tu žije trvale kolem 12 rodin. Žije to tu hlavně přes léto díky turistům, v zimě je Shatili nepřístupné. Do Zhinvali - nejbližšího města je to kolem 100km přes horské průsmyky. Kempujeme na konci vesnice a přemýšlíme jak se odsud dostat. Autobus jezdí 2x za týden a to jsme propásli. Ve vesnici je snad 40 dalších čechů a všichni chtějí odsud zítra. A je tu jediná maršutka...ta se nám nakonec povede zabrat - borec nás ráno přijede vyzvednout :)
Dáváme večeři, všechno dojídáme a jdeme spát...zítra bude konečně civilizace! Borec opravdu přijíždí a my se vydáváme na strastiplnou cestu přes hory do Zhinvali. Opět vzpomínáme na Himálaje - cesta vede nádhernými mlžnými horami, přes řeky, kolem hlubokých propastí...bomba.. ..jeden z mnoha vodopádků... Náš řidič..docela pohodový týpek který nám zastaví kde chceme aby jsme vyběhli ven a udělali fotku...
Cestou musíme překonat Průsmyk Medvědího kříže. Jde o jediné spojení Horní Chevsuretie se zbytkem Gruzie. Silnice tu dosahuje výšky 2 676 m .n.m., je sjízdná pouze pro teréňáky a v zimě je neprostupná. Pravý konec světa. Cestou řidič každou půl hodinku kontroluje stav auta...časem je to co 15minut. Všimneme si že na kolech má pouze tři šrouby které neustále dotahuje...po asi dvou hodinách auto začíná vydávat velmi zvláštní zvuky a jedeme čím dál pomaleji... Řidič je ale v klidu a říká že dojedeme :) Nakonec se skutečně ukazuje obrovská Žinvalská přehrada, která zásobuje několik měst včetně Tbilisi pitnou vodou. Kolem ní vede Gruzínksá vojenská cesta, kterou se chceme dostat na sever do Kazbegu. Do Stepantsmindy je to 100km, pak začíná Rusko. Gruzínská vojenská cesta spojuje Tbilisi a Vladikavkaz v Severní Osetii. Je dlouhá 213km, vede přímo přes Velký Kavkaz a je známa už od starověku. V roce 2006 byla uzavřena Ruskem, teprve od roku 2012 je přechod otevřen i pro občany třetích zemí.
Našemu řidiči se rozpadlo auto takže nás už dále nevezme. Takže zkoušíme stopa :) Kluci zalezou do křoví a já s Aničkou stopujeme. Po chvíli nám zastaví moderní SUV s Ruskou. Prý vypadáme jako Češi a tak se nebojí zastavit - nakonec z ní vypadne že žila několik let v Praze. Bere nás všechny včetně báglů a my jedeme dál! Cesta je úžasná. Projíždíme Kavkazem, přes vesničky, hluboká údolí a vysoké průsmyky směr Rusko. Paní se jmenuje Zalina, je to doktorka a všechno nám česko/rusky ochotně vysvětluje, ukazuje..je neuvěřitelně vpohodě... ...nějaký budovatelský kýč uprostřed hor...nemůžeme nezastavit..
Babča si nerušeně plete své kloboučky pro turisty... ..místní horal... Zalina zaběhne za babčou a vydyndá na ni čepičky pro nás všechny ať se můžem fotit :) Měli jsme ránu :D
Další zajímavost nás čeká o několik desítek kilometrů dál. Uprostřed staveniště vyvěrá ze země mohutný proud minerální vody. Voda tu tvoří spoustu zajímavých kamených útvarů a nánosů.... ... ...je zvláštní že to, co by u nás bylo označeno za přísně chráněnou oblast, tady nikoho moc nezajímá a okolo se prohání buldozery a rozšiřují vojenskou cestu...ale nedivíme se, jsme přece na východě a skoro v Rusku..:)
..a kousek před Stepansmindou nás čeká další překvapení..uprostřed louky leží velboud a kolem něho běhají ovce, psy, kozy..samozřejmě zastavíme a prťavý chlapík nám vysvětluje že cestuje po světě s maringotkou a zvířaty ale zůstal tu trčet kvůli tomu že nemůže přejít z Gruzie do Ruska. Hledá prý velblouda pro svou velbloudici..a taky chce repelent na otravné komáry..prý už všechny v okolí vykoupil...tak mu Vojta jeden dá... Konečně dorážíme do Stepansmindy - Zelina nás zve ještě na oběd aby jsme poznali pravou ruskou pohostinost.... ...tak si dáme co proto :) Poté se jdeme ubytovat do jednoho hostelu a uděláme si procházku po městečku...
Svatý Štěpán leží ve výšce 1750m na úpatí ledovce hory Kazbeg. Jde o docela škaredé městečko, moc k nalezení tu není.. ..kostelík.. Google Market nás pobavil..ale nic extra tam neměli. Nakonec zalezeme do jedné hospody na večeři.
DSC 6214 Ráno skočíme do pekárny pro výborný chleba... ...a pořádně posnídáme :) V Kazbegi mají dokonce i banku...potřebujeme vybrat z karty a tak doufáme že to tu půjde.
"Banka" ze vnitř vypadá opravdu zajímavě :) Výběr peněz probíhá tak že se přijde s kartou k otravně se tvářícímu úředníkovi, ten si vezme kartu, stáhne z ní peníze a odevzdá papírek se sumou. S papírkem se pak musí do druhého okýnka - kasy - kde peníze vydají. Ke všemu je potřeba podepsat několik papíru, ukázat pas...ale peníze máme :) V Kazbegu máme několik dní, je stále škaredě..ale Anička chce na koníky..takže jdeme na koníky. Možností jak si pronajmout koně je v Kazbegu hodně..za docela dost peněz si pronajímáme 5 koní na 2 hodiny. Jdou s námi dva průvodci, cílem je kostel na Kazbegem...cítím se docela nesvůj, kůň mě vůbec neposlouchá, nakonec to dopadá tak že borec jde celou dobu předemnou, drží koně za oprátku a já si nahoře sedím jak pán..a cítím se u toho dost trapně :-/ Napoleon :)
Borci se s námi moc nebaví, vypadají nasraně že s námi v dešti musí někam jít..Vojtovi při cestě dolů padá sedlo a málem přelítne koňovi přes hlavu..borci tvrdí že je vše OK..nakonec jde Vojta dolů pěšky.. Cílem našeho výletu byl nádherný kostel Nejsvětější Trojice - Cminda Sameba. Bohužel dneska nemáme vůbec štěstí, hustě prší, je mlha..snad jindy. O den později se probouzíme do krásného rána. S Vojtou a Aničkou hned startujeme ven - Kazbeg sice stále vidět není ale chceme dojít alespoň někam k ledovci. Pohled směrem ke kostelu Cminda Sameba - dneska jde vidět krásně. Kostel byl postaven v 14. století v dnes již zaniklé vesnici Gergeti a stal se symbolem Gruzie.
Za dob SSSR se zde nesměly konat žádné bohoslužby, dnes zde působí Gruzínsko-pravoslavná církev. V roce 326 se zde křesťanství stalo státním náboženstvím. Mezi štíty velikánů létá jeden odvážlivec... ..a my od kostelíka míříme výš a výš někam do mraků kde tušíme obrovský Kazbeg a ledovec. Výšku nabíráme rychle...za chvíli se díváme na kostelík pěkně ze zhora...
V asi 3000m n.m. dorážíme ke křížku a přes údolí vidíme začátek ledovce. Chceme se dostat alespoň k němu, musíme ale přejít přes údolí. ...do cesty se nám dostane i ledová bahnitá řeka vytékající z ledovce.. Svůj pokus nakonec vzdáváme kousek pod ledovcem - je zima a počasí se zase rychle kazí.
Jsme ve výšce kolem 3100m n.m, vrchol Kazbegu se nad námi vypíná o celé dva kilometry výš. Potkáváme tu českou skupinu vracející se z vrcholu - prý tam bylo nádherně. Tady dole se tomu těžko věří... ..mraky nám na chvíli ještě povolí jeden pohled na začátek ledovce a poté v hustém dešti valíme dolů.. ..opět skáčeme přes řeku (Anička trochu nedoskočí a tak mě elegantně vykoupe:) ..ke kostelíku docházíme za deště a zimy...na počasí tady opravdu nemáme štěstí...
DSC 6314a Zpátky v Kazbegi. Dáváme si zasloužené pivko... ..Honza s Milanem byli zatím v okolí na vodopádech, prý měli krásně...večer se stavíme na večeři (nějaké přesolené maso ale dobré to bylo) a chceme ochutnat i pálenku. Ta je tak hnusná že ji nakonec ani nedopíjíme.
Štěstí přichází poslední den v Kazbegu - konečně vidíme na vrchol mohutné hory vysoké 5047m. Výstup na vrchol není obtížný, nicméně bez vybavení (mačky,cepín,GPS..) a aspoň  nějaké aklimatizace možný není. Počasí se zde velmi rychle mění. V poledne nám jede autobus a tak aspoň vylezeme na kopeček nad městem a pozorujeme okolní nádheru.. DSC 6364a
Kazbeg a Cminda Sameba. Spolu tvoří symbol Gruzie. Když se dostatečně pokocháme, jdeme dolů pro věci a valíme na autobus. Uprostřed cesty jsou otevřené kanály..do jednoho z nich se Honzovi povede spadnout.. ..poslední knedlíčky před odjezdem... ..pak se nasáčkujeme jak sardinky do tranzitu a dalších několik hodin skáčeme po úděsných silnicích až do Tbilisi...
..ubytujeme se zase u Iriny a jdeme se podívat do centra... ..cesta nás ale zničila a tak brzy usínáme... Ve Tbilisi máme ještě jeden den a tak se chceme podívat na nějaké trhy...cestou potkáváme ne moc výstavní paneláky... ..a nalézáme i tržiště. Tohle na východních zemích miluju - spousta levného, pro nás exotického koření, ovoce, zeleniny...
...je libo slepičku..? :) ..nebo kopýtko... Kotle kávy skoro zadarmo... DSC 6415
Koupili jsme i pár gruzínských šulínků (oni tomu říkají gruzínské snickers - jde o ořechy zalité nějakou sladkou hmotou). DSC 6422a Tuhle pouliční nálevnu jsem musel vyzkoušet...za asi 3 koruny člověk dostane decku červeného nebo bílého vína a může to zajíst nějakým sýrem nebo okurkou..tak jsem si s místním borcem jednu sklenku dal...pocit dávení jsem překonával ještě hodně dlouho, tak hnusné víno jsem snad v životě neměl..ale za tu cenu.. :) Gruzínci milují sladké a cukrárna je snad na každém rohu. Cukroví a dortíky jsou velmi levné a neskutečně dobré.
...testujeme nějaké žužu v hospodě... ...a v podvečer se podruhé vracíme do zábavního parku a míříme na ruské kolo..tentokrát se tam už dostaneme. V zábavním parku je i horská dráha...ta se musí vyzkoušet! Pohled na Tbilisi a televizní věž.
..Tbilisi.. Televizní věž v noci neskutečně svítí a bliká...pořizujeme pár romantických momentek.. :) DSC 6460 ..a poslední den zakončujeme v jedné příjemné hospodě...víno docela ujde...
Ráno se vracíme na autobusák...odlétáme příští den z Kutaisi a tak se cestou chceme podívat ještě do Vardzie kde je skalní město...až na autobusáku ale zjišťujeme, že Vardzie jsou v Gruzii dvě..ta se skalním městem je úplně někde jinde a nepřipadá v úvahu tam dojet :-/ Jako náhradní cíl tedy volíme městečko Bordžomi kde se čepuje stejnojmenná minerálka a je po cestě. Do Bordžomi tedy sice dorazíme ale autobus do Kutaisi nám jede už za hodinu..takže jediné co stiheneme je dát si pivko v nějaké hospodě... ..nakonec najdeme jednu docela divnou...ale pivo tam měli... Do Kutaisi dojedeme večer za deště. Autobus nás vyhodí kdesi na periferii..naštěstí je blízko hospoda kde můžeme utratit naše poslední lari..
..letadlo odlétá brzy ráno..přespáváme na letišti... ...v paprscích vycházejícího slunce obdivujeme mocný dvojvrchol Elbrusu (5642m a 5621m)..pak už jen přeletíme Černé moře a než se nadějeme, jsme v Katowicích.. ...je 30.7.2013 a my jsme zpátky v Olomouci...bylo to fajn, snad někdy zase příště :)