Gruzie 2013 - část první

První část našeho červencového putování Gruzií - přílet do Tbilisi, poznávání toho města a poté výlet do hlubokých lesů a opuštěných hor Velkého Kavkazu - oblasti Tušetie. Naším cílem je přejít přes sedlo Atsunta (3 431m n.m.) vzdálené z výchozí vesničky Omalo několik dní pochodu divokou gruzínskou přírodou kousek od Čečenských hranic..
15.7.2013 vyrážíme v sestavě já, Anička, Honza, Milan a Vojta. Vlakem jedeme do Katowic a odsud letíme s WizzAir do Kutaisi.. Ve vlaku nalézáme volné kupéčko, je v něm akorát kufr, asi zapomenutý..kufr vyhazujeme na uličku a kupé obsadíme..za chvíli přijde jeden Rakušák a diví se kde má kufr...nakonec se z něj vyklube zajímavý borec který pracuje v mezinárodní firmě a cestuje všude možně po světě.. Cesta do Katowic rychle uteče, před odjezdem na letiště si ještě dáváme v jedné knajpě pivko... ..a hurá na letiště. Odlítáme po půlnoci, v Gruzii je o tři hodiny více, takže přilétáme brzy ráno. Přistáváme v Kutaisi na východě Gruzie, asi 230km vzdáleném od Tbilisi. Překvapuje nás těžký vlhký vzduch, trochu vzpomínáme na přistání v Dillí kde to bylo podobné...stihnu udělat jednu fotku letadla, ostatní mě donutí ostraha letiště smazat...
Projdeme pasovou kontrolu a jsme v Gruzii! Hned před letištěm se strhává klasická mela taxikářů o baťůžkáře..s jedním borcem usmlouváme cenu za cestu až do Tbilisi a můžeme jet.. Zastavujeme v Kutaisi kde si z bankomatu vybíráme první gruzínské lari... ..a pak už trávíme dlouhé nudné hodiny v dodávce..ze začátku je cesta nic moc, poté zhruba v polovině začíná dálnice, na ceduli se začínají objevovat zajímavé destinace.. Dorážíme do Tbilisi - taxikář nás vykopne na místním autobusáku ze kterého se metrem dostáváme do centra. Ubytováváme se v jednom guest housu kterých je tu spousta a míříme poznávat Tbilisi. Slyšeli jsme něco o výborném gruzínském vínu...zkoušíme tak v první vinárně a jsme docela zklamaní, tady nám nic nechutná..
Tbilisi je standartní velkoměsto (cca 1,345miliónu obyvatel), víceméně evropského typu. Procházíme přes silně zakalenou řeku Kuru a ztrácíme se v křivolakých uličkách, které poskytují aspoň trochu stínu před prudkým sluncem.. ...Stalin, rodák z nedaleké Gori...Rusy tu ale moc rádi nemají, hlavně od války v Jižní Osetii v roce 2008 (tenkrát jsme byli v Rusku a v transibu nám rusáci povídali něco o střílení gruzínců..) Zkoušíme místní hospody, překvapuje nás že skoro všude mají české pivo, ať už čepované nebo lahvové (hlavně Staropramen)..Gruzínské pivo je takové nic moc, vodové.. Sídlo vlády...
...je nám docela vedro..a fontána dokáže docela dobře zchladit :) Nezapomínáme si koupit nějaké místní koření - u téhle ženské nakoupíme docela hodně a levně, akorát nám to pak smrdí v baťozích další dva týdny.. Svatý Jiří je patronem Gruzie (stejně jako Anglie, Černé Hory, Etiopie, Kanady, Řecka....)..nicméně Gruzie se po něm přímo jmenuje (Gruzie - Georgia - Jiříkov :) Potkáváme i místní specialitu - sušené ořechy "zabalené" do jakési sladké ponožky. Gruzínci tomu říkají Gruzínské snickers, my tomu říkáme šulínci.
...výběr ovoce a šulínků je opravdu veliký :) Díváme se i do místních pravoslavných kostelů...Křesťanství bylo v Gruzii přijato kolem roku 340, většina Gruzínců je věřících, existuje tu i silná muslimská menšina. Tbilisi je rozlezlé v údolí, vylézáme nad Staré Tbilisi a naskytne se nám výhled na celé město. Pohled na řeku Kuru, vlevo Katedrála Nejsvětější Trojice, třetí nejvyšší východní ortodoxní katedrála na světě.
Lanovka vede na horu Mtacminda, kde je zábavní park. Matka Gruzie..byla tam i keška ale tu jsme nenašli... Scházíme uličkami Starého města dolů a hledáme něco na jídlo... ..nakonec na hlavní třídě vlezeme do jedné restaurace a zkusíme si něco objednat...Gruzie nás kulinářsky zatím docela zklamává, jídlo nic moc a docela drahé (tady má Honza houby plněné sýrem)..
V gruzínštině si člověk moc nepočte a ani nemá šanci čemukoliv rozumět. Naštěstí spousta lidí umí anglicky nebo rusky. A to zelené co pije Anička je sodovka :) Na internetu zjišťujeme že v horách silně prší, takže prodlužuje pobyt v Tbilisi o jeden den..chceme jít do zábavního parku, ten je ale nečekaně uzavřen - všude plno policajtů. Nakonec přijíždí fáro s nějakým asi důležitým politikem a míří do parku který mají otevřený jen pro sebe :-/ Místní technické služby mají fajn košťata.. Na ulici se dá koupit spousta sladkého, Gruzínci vůbec rádi sladké..
Takhle se venčí místní děti... Gruzínci rádi tančí...i Anička se zapojila :) Ve Starém městě ve čtvrti Abanotubani se nacházejí sirné lázně ze 17. století a mešita. Venku je sice hodně přes 30°C ale stejně si říkáme že by bylo fajn lázně vyzkoušet...:) Zděné kopule tvoří střechu lázní ktere jsou pod námi.
V lázních je možné si vybrat dva "pokoje". Menší (levnější, smrdí to tam ale jako v pekle) a větší, který má pěkný bazének, lehátka..zahrajeme si na mastňáky a jdeme do většího :) Zaplatíme si hodinu a jdeme na to.. Venku je přes 30°C, voda v lázni nám připadá jako vaříci a lezeme do ní hodně dlouho (prý má něco přes 40°C, pocitově velmi, velmi horká)... ..nakonec více času strávíme v pidi "bazénku" s ledovou vodou :) Před lázněmi jsme se nezapomněli zásobit pivem které tu přijde opravdu vhod.. ..nakonec do horké vody vlezeme všichni :)
...hodina v lázních nás totálně odrovná, navíc je na recepci chladněji než venku takže jim tam skoro usínáme.. ..nakonec ale přece jen vylézáme ven a pokračujeme v objevování Tbilisi... ..v Gruzii se nikam nespěchá... Televizní věž v zábávním parku na hoře Mtacminda a Most míru, který přes noc krásně září. Natáčel se na něm klip s gruziínským tancem který jsme viděli hodně často všude možně - http://www.youtube.com/watch?v=ujo65bBRQ4I Je tam spousta pěkných Gruzínek :)
Dostáváme se i ke Katedrále Nejsvětější Trojice (Sameba). Je to moderní chrám dostavěný v roce 2004 a působí vskutku impozantně. I odsud je výhled na celé město velmi pěkný... Rozjímáme při západu slunce... DSC 5301
Tbilisi a okolní hory. DSC 5313 Loučíme se s chrámem... ..a přes most se velmi zajímavými figurínami..
... ..míříme do zábavního parku! Konečně se sem dostaneme, bohužel na hlavní atrakci - obrovské ruské přicházíme asi 10 minut po uzavření. Zase smůla... I tak je odsud nádherný pohled na noční Tbilisi... ..nahoru se dá vyjet zubačkou.
Noční Tbilisi s Katedrálou Nejsv. Trojice, prezidentským palácem a muzeem. Když se dostatečně vynadíváme, zamíříme zubačkou zpátky dolů do guest housu. Předpověď počasí stále není úplně přívětivá ale čekat se nám už nechce..balíme věci, dojíždíme metrem na autobusák a s taxikáři se hádáme o to, kdo nás doveze do 200km vzdáleného Omala... Nakonec nás veze jeden dědula, který s láskou vzpomínal na Olomouc někdy v sedmdesátých letech když tam byl na vojně...jeho radost mu vysvětlováním, že byl členem okupačních vojsk, nekazíme.. Cesta utíká, krávy se nám vrhají pod kola a za několik hodin se nacházíme někde u Telavi, kde nás chlapík vyhazuje. Odsud už musíme džípem (který nám domlouvá s nějakým svým kámošem).
Ve vesničce, kde přestupujeme na džíp, dáváme oběd a dokupujeme poslední zásoby do hor... Tahle mašinka na plnění piva do petek byla luxusní, načepováno raz dva... Cesta do Omala je sjízdná pouze džípem, má kolem 100km a vede přímo naskrz Velkým Kavkazem...hned za vesnicí začínáme prudce stoupat a za chvíli jsme již uprostřed hor.. Řidič docela ochotně zastavuje na zajímavých místech, sem tam si něco umyje a my zatím lítáme po okolí a fotíme :)
Stoupámé výš a výš... ...a za chvíli narážíme na první sníh... ..místy nám cesta po úzké bahnité silničce kdesi v mracích nad propastí silně připomínala cestu z Himálají do Dillí, kterou jsme absolvovali loni (s tím rozdílem že tady řídil víceméně normální dědula a ne betelem nadopovaný ladačan). Kdesi uprostřed cesty jsme dojeli do sedla Abano (kolem 2900 m n.m. ). Sedlo spojuje Tušetii (na severu kam míříme) s jižní Kachetií, jedná se o nejvyšší průjezdný průsmyk v celém Kavkaze. Průjezdný je od června do října, jindy kvůli sněhu není možné projet a vesnice za ním jsou naprosto odřízlé od světa.
Celou dobu nepotkáváme živáčka, ze sedla klesáme do hlubokých údolí plné nekonečných lesů... Teprve skoro na večer po několika hodinách se jako zjevení vynořuje na protějším kopci malá vesnička...uprostřed ničeho, desítky kilometrů od nejbližší civilizace, několik kilometrů od hranice s Ruskem - Čečenskem. O několik desítek minut později dorážíme do Omala. Borec se otáčí a jede rovnou zpátky do civilizace. My si usteleme na místní louce, projdeme si místní domečky jestli není hospoda (hospoda není, narazíme jen na vybraný obchod a ne moc přátelské policajty) a jdeme spát.. Uprostřed noci nás budí silný déšť, pod stanem nám teče potok (Anička s Vojtou mají přímo vodní postel)..podlážka drží a máme sucho, plavou nám ale bágly v předsíňce, Anička tam dokonce vidí žábu...
Ráno prší až do 12:00, balíme za deště a doufáme že pršet přestane...pohledy jsou ale úžasné... Nějaká protější opuštěná vesnička.. ..při obouvání mám pocit že něco není v pořádku...mrknu do boty a hele - chudák žába co ji Anička večer viděla se mi tam rozhodla přenocovat..málem jsem z ní udělal kaši.. Vyrážíme na náš několika denní trek do sedla Atsunta...
...míjíme okolní políčka a stoupáme do Horního Omala... Vesnice se nachází ve výšce kolem 2000m n.m., bydlí zde asi 60 lidí a po většinu roku je nepřístupná, jedinou cestou je silnice přes průsmyk Abano. Bylo tu spousta mladých Gruzínců kteří tu tráví prázdniny (nějací borci nám udělali i půlnoční koncert u stanu)... V Horním Omalu vidíme první obrané věže, pro hory Gruzie tak typické. Tuto pevnost s názvem Keselo tvořilo 13 věží, do kterých se obyvatelé uchylovali v době nebezpečí, postaveny byly během 13. století. Později byla používaná na obranu proti nájezdníkům z Dagestánu a Čečenska. Od 19. století věže chátraly a na konci druhé světové války byla většina zničena Rudou armádou. Od roku 2003 se věže rekonstruují. Hustě prší takže se moc nezdržujeme a míříme dál... Nekonečné lesy Velkého Kavkazu, člověk by tu mohl bloudit velmi dlouho...
...nás ale vede poctivě značená stezka. Počasí se trochu umoudřuje, my stoupáme výše... ...rozkvetlé horské louky uprostřed Národního parku Tušetie.. DSC 5513
Sem tam se mezi kopci objeví nedostupná vesnice... Tam někde na druhé straně je hranice s Čečenskem.. K večeru přicházíme k tajuplné vesnici Dartlo... ..vesnice působí velmi stísněným dojmem, ať už do dělají opuštěné strážní věže vysoko nad vesnicí, zamračené počasí nebo kombinace všeho..
Kousek za vesnicí nalézáme "obchod"... Vracíme se zpět k vesnici..ideální místo pro natáčení nějakých hororů... ..starý rozbořený kostel na náladě taky nepřidá...ale neklesáme na mysli, děláme si dobrou večeři a u ní vypijeme několik litrů místního vína (a bylo opravdu dobré :) Ráno je konečně nádherně...vesnice ve stínu ale vypadá stále tajuplně...
U kostelíku děláme očistu, nabíráme vodu... Loučíme se s tímto mystickým místem... ... ...a míříme kolem ledovcové řeky hluboce zaříznutým údolím Tušetie k dalším vesnicím...
..cesta vede po rovině, je nádherně a konečně pořádně vidíme co je kolem nás.. Na severu hranici s Čečenskem tvoří i tito velikány (něco kolem 4000m n.m.). Sem tam je nutné přebrodit ledovou říčku... ..nebo se prodrat stádem krav...
..cestu zpestřují (kromě úžasných hor) i vesnice. Ve vesnici Chesho je dokonce hospoda... ..místní borci nám sice nerozumí ani slovo ale jinak jsou docela sympatičtí..a pivo mají též.. Po menším odpočinku se vydáváme kolem řeky dále... ...potkáváme další a další prastaré opuštěné pevnosti vysoko v kopcích...tato je někdo u vesnice Parsma...
..nechápeme tu námahu a odhodlaní stavět tyto hrady a věže uprostřed této pustiny...ti lidé se svých nepřátel asi opravdu báli...často jsem si taky vzpomněl na pohádku O princezně ve věži... ..míříme ještě kousek dál, našim dnešním cílem je vesnice Girevi. Před Girevi... V Girevi nechybí věže a také tu mají vojenskou posádku. Vojáci nás hned odchytí, opíšou si pasy a Anička (nevíme proč zrovna ona) dostává glejt - něco jako povolenku do příhraniční oblasti, kterou budeme ukazovat všem následujícím vojenským hlídkám..
V Girevi si kousek od základny vojáků postavíme stan a jdeme do vesnice na výzvědy..v jednom domě nám voják z místní posádky dělá tlumočníka (umí anglicky, protože byl na misi v Afghánistánu). Místní rodinka nám upeče chleba! Děcka jsou tu na prázdninách... ..a náctiletí tu nepíšou blbé statusy na FB ale jezdí na koních a pomáhají rodičům...svět pro nás zhýčkané zápaďáky naprosto nepředstavitelný.. V noci se nic neděje (až na návštěvu ožralých Pražáků), ráno brzy vycházíme a míříme prudce do kopce.
Naše řeka nás opouští, míříme výše do hor... ...za námi jde skupinka turistů s nosiči...určitě se jde lépe, nicméně kvůli vysokému stavu řeky nemůžou přejít na druhou stranu a vrací se... ..podíváme se i do jedné věže...dřevěné schody jsou už dávno pryč ale jinak je stavba stále pevná.... Vstupní otvor není moc velký..výhled je odsud ale dobrý...
Těžko říct jestli tu krom krav ještě někdo bydlí... ...procházíme i dávnou opuštěnou vesnicí, škoda že kamenné zdi neumí mluvit, určitě by zajímavě vyprávěly.. Motýl :) Konečně vidíme ceduli na sedlo Atsunta..radost nám nedělá, mysleli jsme si že je blíže...
V jednu chvíli přichází ke slovu i menší výstup na skálu nad rozbouřenou řekou.... ..velká kytička :) Uprostřed hor, dny a kilometry chůze od civilizace, jenom my a nádherná příroda... ..teda aspoň do doby než v zatáčce vykoukne první voják s kalachem..vede nás dál ke svému veliteli, kde Anička musí ukázat svůj glejt...pak nám dole v údolí ukážou místo k přespání a jdou se do trávy válet dál...vojáků je v okolí více a ví velmi dobře o všem co se v horách děje, včetně toho kolik čechů má dnes kolem nich projít...
Od checkpointu scházíme do údolí, k řece, někde dole na zeleném plácku budeme spát...sedlo je ještě několik kilometrů dál (a taky o dost výše)... ...nikde nikdo, jenom tenhle černý čert hlídá chatku bači než se se svými ovcemi vrátí z pastvy.. O hodinku později kolem nás prochází tlupa Pražáků, se kterými se předháníme celý trek...mají dokonce i vojenský doprovod...vojáci mají nad loukou totiž svoji základnu... Odněkud se do Girevi vrací i tento mladík kterého jsme včera viděli....
Všude okolo roste spousta květeny a Anička to velmi často háže do čaje..voní to pěkně, jen jíst se to nedá :-/ Před spaním si dělám malý výlet do okolí a vylezu na kopec nad stany..pohled na druhou stranu je také pěkný... Pohled na naše tábořiště...někde nahoře vpravo vzadu je sedlo Atsunta...slízám dolů, večeříme a jdeme brzy spát, zítra nás čeká namáhavý výstup.. Ráno se budíme do zajímavého počasí..u nás je hezky ale v dálce v horách to vypadá na pogrom...nedá se ale nic dělat, musíme dál..balíme a vyrážíme.
Čeká nás poslední část tohoto údolí - výstup do sedla... Fotíme skupinovku a snažíme se vypadat spokojeně a plní sil :) O něco později nás dohání trojice vojáků, kteří míří na svůj chekpoint pod sedlem. Jsou docela přátelští a kromě velitele se nechají i vyfotit..borec z nás vydyndá i trochu slivovice.. Cesta přes řeku není kvůli vysoké vodě moc schůdná a tak nás velitel vede jinudy..docela valí a my mu se svými velkými batohy moc nestačíme..ale je hodný a čeká na nás...mezitím nám lámanou ruštinou vysvětluje že tu hlídají hranici před Čečenci jen během léta..v zimě se tu nedá projít a hlídají hranice s Tureckem.
Vojáci nám ukáží cestu přes ledový brod.... ..loučíme se a jdeme dál..mezitím nás dohnal pár z Holandska. ..míříme dál do sedla... Tady už nám přestává být hej..nicméně jsme teprve na začátku dlouhého stoupání...
Naštěstí Vojta nasadí tempo a valí dopředu..zbytek se za ním do sedla časem dotáhne taky... DSC 5785 Sedlo na dohled! Cesta v téhle výšce už nebyla úplně růžová, silně fouká a padá zmrzlý déšť, teplota je kolem 5°C...
Anička zdolává poslední metry do sedla.. A jsme tu! Atsunta pass - 3 431m n.m. Našli jsme tu i budhistické vlaječky.. Pohled do údolí kterým jsme stoupali...úplně vzadu je louka kde jsme dneska spali. Vlevo je vidět naše cesta v závěrečné fázi výstupu.
Je potřeba vyrobit i pár drsných vysokohorských profilovek :) Atsunta pass - Gruzie - Velký Kavkaz - 3 431m n.m. Konečně jsme dorazili nahoru všichni...děláme několik skupinovek.. Je 22.7.2013, doma v ČR padají teplotní rekordy, tady je 5°C. Po třech dnech pochodu se dostáváme do sedla Atsunta, kde končí první díl naší výpravy do Gruzie..v druhé části sejdeme do vesnice Shatili, dojedeme do vesnice Stepanstminda pod mohutným Kazbegem kde strávíme pár dní a vrátíme se zpátky do Tbilisi...