Sardinie, chudší sestra Korsiky

25. 5. - 7. 6. 2012
Sardinie leží na jih od Korsiky - není tak pestrá a bohatá na přírodní zajímavosti, ale má také své krásy a zvláštnosti, které jsme se rozhodlli poznat na jaře 2012. Po cestě jsme si ale ještě udělali zastávku na hornoitalském jezeře Lago di Garda. Staré krásné olivy (a také jejich plody, tak lahodné k vyzrálým sýrům a sluncem nabitým vínům) jsou jedním z mnoha důvodů, proč navštívit Středomoří. Naši botanikové cestovali hlavně za orchidejemi. Tohle je Limodorum alias hnědenec zvrhlý, familiárně přezdívaný zvrhlík. Sice je značně teplomilný, ale kdysi prý ho našli někde u Pozděchova a možná na něj narazíte někde na Pálavě. Bude ale určitě menší. Kočka Sibyla nám v prorockém transu věštila úspěšnou cestu plnou podivuhodných zážitků. Labuť si nemyslela nic a ani nic neřekla.
V pisérii jsme si dali jednu Pisu. Gel ve vlasech, mobil a sluneční svit - co víc potřebuje mladý Ital ku štěstí? Vítá nás Sardinie - ostrov a italská autonomní oblast ve Středozemním moři (24 090 km², 1,6 miliónu obyvatel). Hlavní město je Cagliari, oficiální jazyky italština a sardština. Krvežízniví dravci už si brousí zobáky na naše mršiny. První den vyrážíme do krásného vápencového pohoří Supramonte. Cestu nahoru lemují staré "kamenné" duby.
Stejně jako na Korsice, i na Sardinii rostou bramboříky prakticky všude. Tohle už je méně běžný kousek. Pancratium illyricum alias lír, který v roce 1836 kdovíproč nazval J. S. Presl "lír slovanský", ač je to endemit Sardinie a Korsiky. Katolická Itálie se nezapře. Na planině Scala ´e Pradu si můžete vybrat cestu na Punta Sos Nidos (1 348 m n. m.), nebo na nejvyšší vrchol Monte Corrasi (1463 m n. m.). My jsme šli na menší, ale hezčí Sos Nidos.
Supramonte se podobá italským Dolomitům, je sice nižší, ale velmi sympatické. Támhle někdo padá... Naším věrným maskotem a průvodcem byla veverka se svým bazénkem. Drobné skalní palmy jsou ve vyprahlé pustině vydatným zdrojem chutného mléka (no dobře, je to pryšec). Ještě-rka. Nerad bych se pletl, ale snad italská.
Malá zátoka na Caletta Fuili, plná oblázků a sopečných kamenů. Cestou na oblíbenou turistickou pláž v zátoce Cala Luna můžete nenápadnou a místy malinko krkolomnou odbočkou sejít k tomuto mostku a malé jeskyni v útesu. Krápníky už turisté olámali, přesto je to příjemné a hlavně chladivé zpestření trasy. Z jeskyně Cestička ku pláži známě se vine...
A to je ona, Měsíční zátoka. Scink je klasický beach-boy, v písku je jako doma. Na přítoku do zátoky jsou sladkovodní jezírka, ve kterých se příjemně brodí. Oleandry asi živiny nepotřebují, vystačí si se skálou. Nosorožík kapucínek, jsa mírně mrtev, ochotně pózuje.
V soutěsce bílých balvanů Gola di Goroppu přeřadilo slunce na vyšší tavicí stupeň. Japončí chvilka. Kolegové patrně fotí endemický orlíček, který roste na skále pouze v této soutěsce. Do finální fáze Goroppu se platí vstupné 5 Euro, ale místní ochranáři jsou sympatičtí a ochotní, takže jsme jim rádi přispěli drobným bakšišem na plat. Trpaslík na stole Pravidlem bylo vždy večer sjet k moři a přespávat u něj. Jeden z nejpříjemnějších kempů byl ještě předsezónně poloprázdný ve vesnici Santa Maria Navarrese u zálivu Golfo dell´Ogliastra.
Vzývání boha Slunce Ranní poezie kempu - vstávali jsme hluboko před šestou, abychom se aspoň trošku vyhnuli odpolednímu vedru. Cílem byl výrazný vápencový vrchol Monte Oro, vypínající se do výšky 669 m nad Santa Maria Navarrese. Odměnou za nevyspání nám byla ranní mlha... ...a hezký výhled na záliv. Cestu nahoru hlídal Strážce brány.
Výhled ze Zlaté hory Vážení přátelé, tak takhle vypadá boj o hovno... Blížící se úplněk vybízí k nekritickým fotoorgiím. Zátiší s večeří a večeřatelem. Velmi teplé podnebí v sardských nížinách přeje ušlechtilým plodinám.
Další zastávkou je unikátní tabulová hora Giara v oblasti Marmille. Na obrovské rozloze náhorní plošiny bez orientačních bodů je snadné zabloudit a potkat jedince kroutícího hlavou nad mapou či gépéeskou není nic vzácného. Navíc už je pekelných 34 °C a dostávám z toho mírně korkovou náladu. Tak se jdu podívat do místní botanické zahrady, jak se korkovník loupe. Netuším, jak se tenhle plevel jmenoval, ale vypadá dobře. Opuštěné pastevecké obydlí nazývané pinnetta
Polodivoké giarské koníky můžete pozorovat poměrně zblízka, někteří z nás nedobrovolně téměř absolvovali boj se statným hřebcem o jednu zvláště pěkně urostlou kobylu. Od parkoviště byl pěkný výhled na pahorek Las Plassas se zříceninou hrádku. I Sardinie umí být pestrá, tady například vidíme ne zcela marný pokud o kopírování Toskánska. Nikde jinde než na Sardinii nenajdete zvláštní homolovité stavby - nuragy - které tu v různém stádiu rozpadu zbyly po zaniklé tajemné nuragské civilizaci. Jsou stavěné bez pojiva, staré asi 3,5 tisíce let a svého času velmi zajímaly Ericha von Dänikena. Takové věci u nás neuvidíte. Poutní bazilika San Giovanni di Sinis z 6. století.
Uvnitř je zvláštní klid a máte silný pocit, že jste na opravdu starém místě. Podivné "pískolamy" Návštěva přírodní rezervace Oasi WWF di Seu není na celý den, ale užíváme si průzračné moře s teplou vodou. Něco jako takový veselejší sardinský funkcionalismus. A zase to moře
Pobřeží je luxusní... ...a drolivé Další pastevecká chatrč. Pastevectví má na Sardinii dlouhou tradici už od starověku a mimo jiné výrazně přispělo k odlesnění ostrova. Ubohý želvák se z našeho fotografického zájmu samou radostí... však víte co. Zátiší se dvěma přáteli na vycházce
Jiřička visící Horské masívy Montiferru, Marghine a Goceáno tvoří souvislé horské pásmo, kde se dochovaly rozsáhlé lesy. Dědečci hříbečci Středomořská orchidejka Serapias, česky sehnutka Jedno z nejúchvatnějších míst na Sardinii: Sos Niberos (Les duchů) s tisícitelými tisy červenými, proti kterým jsou naše památné valašské tisy pouhými nedomrlými nedochůdčaty.
Ovšem také veverka je důležitá. Trocha typické architektury - Bosa, staré historické město nad řekou Temo s hradem Castello dei Malaspina z roku 1112. Je 38 °C. Capo Caccia, mys na západním konci Sardinie Na jednu stranu se dá vyrazit na 203 m vysoký vrchol zvaný Semaforo... ...s výhledem na ptačí ostrov...
...a na druhou stranu na Torre della Pegna (nejvyšší útes, 271 m). Zůstal na něm zbytek aragonské věže a toto středověké kulometné hnízdo. Ještě stihneme podvečerní prohlídku Alghera, města s katalánským duchem. Ve 14. století sem přesídlily kolonie Katalánců, takže se tu mluví katalánsky, keramické cedulky s názvy ulic jsou psány dvojjazyčně a městu se přezdívá Barcelonetta. Tři drsňáci stráží vchod, aby se nikdo neodvážil ukrást pirátské karamely. Všude se prodávají šperky z korálů, s největší pravděpodobností falešných. Má to tu jakéhosi genia loci...
Na místním tržisti Jitka neodolá a usmlouvá polovinu ceny za dřevěnou africkou žábu. Za některé kýče by se nemuselo stydět ani Staré Město pražské. No a tož šak romantika, kurňa :) Sardinská městečka nejsou tak malebná jako na Korsice, k výjimkám patří třeba historické centrum hezky situovaného městečka Castelsardo. S mnoha hezkými zákoutími
Příjemně opuštěné kavárničky se teprve připravují na letní sezonu. V Castelcardu vládne kult růže - co to znamená, nevím. Jestli něco ze Sardinie stojí za vidění, tak je to Capo d' Orso. Tyrkysové moře, unikátní žulové pobřeží modelované erozí, malé pískové plážičky a výhled na blízké korsické pobřeží. Vždycky jsem si myslel, že Salvator Dalí bral drogy, ale možná byl jenom na výletě na Capo d' Orso. Tohle je jako vystřižené z Dalího obrazů.
A co teprve tohle... Větrná a vodní eroze vytvarovala bílé žulové bloky do neuvěřitelných tvarů. A celé to hlídá orel. Žula má také ostrý a nebezpečný chrup. IMG 8112
Ale pozor, je tu zase veverka, tentokrát na pláži. Sardinský národní památník - kamenný medvěd "Orso Sardo". Tohle je pohled zpod jeho břicha, protože medvěd je ohrazený lany a hlídá ho baba s píšťalkou, aby si ho nikdo nemohl vyfotit a mohli dole prodávat drahé pohlednice. A nepřejte si vědět, co ta paní dělala, když Lucka zabloudila a vylezla mu na hlavu :) Možnosti jsou pouze pro kreativní fotopojetí. Medvěd se dá vyfotit legálně pouze takto z dálky, odtud ovšem vypadá spíš jako zombie v útoku. A při vší úctě k sardské národní hrdosti, i z toto nejlepšího pohlednicového úhlu připomíná spíš pelichající ovci... Tento kamenný útvar je zase trochu podobný Madelaine Albrightové.
Ještě trocha ptačí fauny - mladý kormorán. Pisila čáponohá Nebo čápila pisilonohá? Ještě kousek pobřeží  s drobnou ruinou Řidič Zdeněk ošetřuje naši létající vlaštovku, chystáme se pomalu domů.
Některým z nás cesta připadala i zábavná. Na trajekt jsme zamířili do přístavu Golfo Aranci, kde ještě obdivujeme folklorní malby... ...a testujeme rustikální lavičky. A jede se domů. Zapadá slunce nad naší výpravou...