Po dlouhé době opět na místě, kde to mám opravdu mooooc rád - Paština Závada, ve složení Fenek, Iva, Hus, Zdeňa zvaný Trusař a já.

Přijeli jsme pozdě večer, proto jsme už za tmy došli ke skalám, rozdělali si oheň a ustlali si v listí...

Venku je nádherně teplo a při spaní pod širákem je člověk tak trochu přenesen do jiného světa...

Naše ležení po ránu. Oheň jsme samozřejmě následně rozebrali a nenechali po něm jedinou stopu. Jakoby jsme tu nebyli...

Hygiena nutná, aspoň pro některé:)

Mimikry?

Snídaně v listí.

Po snídani vyrážíme k nedalekým skalám. Je jich tu všude kolem hromada, na některých se leze, na některých ne. My míříme k sektoru E.

Po cestě míjíme nádherný sektor D, tady se podíváme ještě odpoledne.

Další z mnoha bezejmenných bloků.

V potoce potkáváme mloka, a ne jednoho.

Fotit s dvacetikilovým závažím dá zabrat:)

Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra).

Zátiší s dymnivkou.

A my už stojíme pod nádherným monolitem, který představuje sektor E.

I tady najdeme krásné detaily.

Dřípatka horská (Soldanella montana).

Fenek v cestě Hermelín (6+).

Ivča se učila na státnice. V lese to jde líp než doma:)

Jaro bylo v plném rozpuku, a tak jsme mohli pozorovat spoustu krásných rostin jarního aspektu. V tomto případě jaterník podléška (Hepatica nobilis).

Detail květu.

Hus je znám jako veselý človíček, nezmar, neposeda, nebojsa a tak dále a i tentokrát dostál svému jménu a lezení se příliš nevěnoval. Zato stihl pozorovat stádo 40 divočáků, dvě laně, viděl toto krásné skalní město a doběhl až na Sulovský Hrad..

kde byla klasicky spousta turistů..

My jsme mezitím lezli a lezli...Trusař v krásné spárce cesty Oštiepok (6).

Tamtéž...

Smrduté zátiší.

Fantastický exteriér.

Fantastická krajina s kouzelnými detaily...

a zákoutími.

Pohled přes Hričovský hrad na široké údolí Bytča - Žilina.

Další bezejmenná věž.

Vzácná prvosenka lysá (Primula auricula).

Ještěrka živorodá (Zootoca vivipara).

Violka fialová.

Sasanka narcisokvětá (Anemone ranunculoides).

Divočina jak má být.

Ale vraťme se k hlavní náplni naší výpravy. Přesunuli jsme se do sektoru D a Fenek bojuje v další zajímavé cestě s neméně zajímavým názvem TT (5).

I Ivča si zabojovala.

Honzík relaxuje*

Kouzelný "odbraz".

Zátiší se šťavelem.

Listí přes zimu příliš nezetlelo a tak se všude listím doslova brodíme. Výborně se v tom ovšem spí...

Zkouším cestu, která je v průvodci zatím značená jen jako projekt...To znamená, že zatím nemá název ani určený stupeň obtížnosti.

Fenek tamtéž...

Balanc na hraně.

Lezení na Paštině je opravdu zážitek. Na své si tu přijde prakticky každý, od začátečníků až po zkušené lezce. Cesty jsou naprosto parádně odjištěné novými borháky, jištění jsou metr až dva od sebe.

Pro dnešek dolezeno. Třídíme matroš a vyrážíme do vesnice na pivko a taky doplnit zásoby jídla, které jsme si nechali v autě.

Přesličky.

Třešeň.

Na jedné ze zahrádek ve vesnici měli takovéhoto pěkného přírodního panáčka. Jaká změna oproti tak oblíbeným keramickým trpaslíkům...

Ve vedlejší zahradě zas měli páva. Holt jiný kraj, jiný mrav:)

Staré chaloupky tu však ještě občas přežívají.

V Paštině hospoda nefunguje, proto jsme se vydali do jeden a půl kilometru vzdálené vesnčky Peklina. Hned za Paštinou Závadou je vydatný pramen "smradlavky", který jde cítit snad půl kilometru dopředu...

Jsme v Peklině na pivu a máme tento kouzelný výhled přímo z hospody.

Tady vládne Corgoň.

Zdeňa s námi nešel a nachystal nám tento krásný ohýnek.

A tak jsme si po příchodu z hospůdky mohli ještě v klidu dopřát nějaký ten špekáček.

Ranní ležení. Pod námi snad půl metru listí. To byla matrace!

Pohled do korun je po probuzení lehce rozmazaný...:)

Honza zachytil kousek od nás krásného šoupálka dlouhoprstého (Certhia familiaris).

Taky jsme tu našli krásné pírko, asi holuba doupňáka.

Šťavel kyselý (Oxalis acetosella).

Zdeňa se zálibně dívá na to co by šlo ještě vylézt...K lezení se ještě odpoledne určitě dostaneme, dopolední program je ale jasný - vyrážíme na výlet na Hričovský hrad.

Probouzení jara aneb malý buk.

A tady už čerstvě vyrašené lístky staršího buku.

Jsme u hradu, respektive u zříceniny Hričovského hradu.

Z hradu je nádherný výhled do širokého dalekého okolí...

Jde vidět například Žilina s Malou Fatrou, která na ni dohlíží shora.

Z Hričovského hradu toho lze místy vidět ještě poměrně dost.

Vítod.

Z hradu zpět k našim schovaným věcem ve skalách jdeme tak trochu cestou necestou. Naštěstí jsme příliš nezabloudili a dorazili bez problémů zpět.

A to už se náš jednoruký kapitán Usáma bin Trusař chystá na svou krasojízdu nádhernou 45ti metrovou cestou "Dobrá brazilská káva" (6+).

Opravdu božská cesta, troufám si říct jedna z nejhezčích v této oblasti. Zrovna se s ní pere Fenek.

No a došlo i na mě:) Zbývají mi snad dva metry do konce cesty a už je to na mě znát:)

Vrcholovka s kapitánem.

Poslední dozvuk konikleců...Sem tam byl na skále vidět ještě nějaký kvetoucí.

Na závěr ještě boj v místních krátkých, snad jen 10ti metrových, ale o to silovějších sedm mínuskách.

Daly pekelně zabrat...

Náš boj v téhle sedmičce přes dvě malé dírky v převisu byl dost marný...Ani řádné protahování nepomohlo:)

A tak jsme to radši zavčas zabalili a vydali se na cestu domů. Další tři nezapomenutelné dny jsou za námi. A já už se zase těším, až se na Paštinu Závadu podívám příště...