Po 18 hodinách plavby z Faerských ostrovů připlouváme k břehům Země severu. Kam oko dohlédne, všude temné, ledové vrcholky hor.

V hladině fjordů zrcadlí se četné vodopády...

...a mrazivý vítr bodá do tváře. Opravdu velký rozdíl oproti mírným Faerám.

Ale my máme důvod k radosti. Konečně jsme tady, na Islandu!

V přístavu Seyðisfjörður už stepují celníci a psi. Nejchoulostivější potraviny (uzeniny,...) jsme si vzali do příručních batohů, celníci však můžou prohrabat autobus a zabavit nám naše drahocenné zásoby. Naštěstí vše dobře dopadlo, celníci si vzali na paškál kolegy z Veolie a my jsme všechen kontraband dostali na Island. Zásoby nám stačily pokrýt většinu Islandského pobytu!

První zastávka je v městě Egilsstadir. Je tu infocentrum (ale předražené, íčka v národních parcích jsou povedenější) a tak alespoň obdivujeme olbřímí offroady, které mají namířeno do Islandského vnitrozemí.

Vodopád Litlanesfoss je zajímavý nádhernými sloupy čediče a nachází se v půli cesty k třetímu nejvyššímu vodopádu Islandu.

Cesta vede od jezera Lagarfljót, je dlouhá 2x2,5 km a dá se zvládnout za 2 hodiny.

A to je on! 118m vysoký Hengifoss.

Samotný vodopád je krasavec. Tmavé čedičové vrstvy jsou proloženy sytě rudými žílami, přes které padá bělostný závoj ledovcové řeky.

V okolí jsou rozházeny obří čedičové bloky. Tady na Islandu má voda nevídanou sílu.

Jökuldalsheidi...obrovské lávové pole vytvořené výbuchem sopky Askja v roce 1885. Pustina bez života, kde se američtí kosmonauti připravovali na měsíční krajinu.

Nad touto nehostinnou pustinou vypína se 1682m vysoká sopka Herðubreið (typ tuya, stolová sopka).

Cesta do severní části národního parku Vatnajökull (dříve NP Jökulsárgljúfur) se dá přirovnat k offroadu. Nic, co by Zdeňa nezvládl:-)

Národním parkem si razí cestu tmavá a mocná řeka Jökulsá á Fjöllum, jejíž vody vznikají v obřím ledovci Vatnajökul, tečou 200km na sever a zde vytváří 30km dlouhý, v průměru 100m hluboký a 500m široký islandský Grand Canon.

V kaňonu je mnoho vodopádů a největší z nich, Dettifoss, je považován za nejmohutnější vodopád Evropy.

Vodopád má průtok vody mezi 200 až 500 m³ za sekundu...

...je široký 100 metrů a padá z výšky téměř 50m.

Dettifoss a Tilak Storm v pěti barevných provedeních:-)

Druhý den vyrážíme na 20km trek podél kaňonu. Startujeme z kempu Vesturdalur a cíl je v našem kempu Asbyrgi.

Kaňon byl utvořen obří silou tzv. Jökulhlaupsů. To jsou povodně, vzniklé výbuchem sopky pod ledovcem. Teplo erupce roztaví masy ledu a povodeň je na světě.

Během největší zaznamenané povodně se korytem řeky Jökulsá řítilo nepředstavitelných 600 000 m³/s vody. To je 4x více, než průměrný průtok Amazonky!!!

Není divu, že taková síla vody vypreparovala obrovité sopouchy a magmatické krby, vzniklé vulkanismem v této oblasti.

Obří skály Karl og Kerling v překladu znamenají "starý muž a stará žena". Pro lepší pojem o velikosti útvarů si všimněte člověka mezi skalami.

Čedičové sloupce v sobě skrývají mnohé obrazce. Najdete Ursusa?

Čedičová slunce vznikla utuhnutím lávy v sopečném jícnu.

Boulder na čediči.

Čedičová jeskyně Kirkjan.

Před 8 tisíci lety v této oblasti vybuchl vulkán. Horká láva roztavila ledovec a kaňon začal vznikat.

Sopka Raudholar v překladu znamená "červený kopec".

Colouring 1

Colouring 2

Birth of life

Trasa od kaňonu pokračuje po náhorní plošině se spoustou jezírek...

...najednou se před námi rozevírá mohutný Asbyrgský kaňon. Za jeho vznik můžou taktéž povodně. Neméně velkou pozoruhodností je fotbalové hřiště uprostřed této pustiny (ve středu kaňonu).

Uprostřed kaňonu se tyčí osamělá skála Eyan.

Islandská slepice- bělokur horský.

Další den vyrážíme na ptačí útesy. Tady, na nejsevernější výspě Islandu na dvou obrovských skalách hnízdí tisícové kolonie a jejich řev se nese nad vody Grónského moře.

Nad skalami se jako prehistorický ještěr vznáší mohutný terej bílý...

...na hnízdě sedí zamilovaní buřňáci...

...z moře vykukuje srandovní hlava mořského psa- lachtana...

...ovšem hvězdami dnešního dne jsou papuchalkové!

Papuchalk bělobradý, známý též pod názvy papuchalk ploskozobý nebo severní, je malý mořský pták z čeledi alkovitých. Díky svému výrazně zbarvenému velkému zobáku je nazýván též mořským papouškem.

Za potravou se potápí, a to až do hloubky 70 m pod vodou, kde dokáže vydržet až 30 sekund, k plavání využívá svých silných křídel. Končetiny s plovacími blánami mu pak slouží jako kormidlo.

Živí se především malými druhy ryb, jakými jsou např. sledi, šproti nebo smáčky, požírá též zooplankton, různé korýše a měkkýše. Má přitom zvláštně přizpůsobenou horní čelist zobáku a jazyk, které má poseté spoustou drobných trnů umožňujících držení i více než 30 rybek najednou.

Nic není víc osvěžující, než koupel v Severním ledovém oceánu:-)

Tento islandský bojovník třímá v rukou dva nezvyklé artefakty, které vyplavilo moře. Prvním je tulení kostra a druhé je dřevo, které svou cestu oceánem začalo v Kanadě nebo na Sibiři.

Island patří mezi vulkanicky nejaktivnější místa na Zemi. Přesouváme se do oblasti Krafla poblíž jezera Mývatn.

Země tu žije na každém kroku. Bahenní sopky Hverir vid Námafjall..

Sírová pole.

Solfatary- výrony horkého a smardlavého plynu.

Islanďané tuto obrovskou tepelnou energii ze země čerpají ve formě páry a pomocí turbín z ní vyrábějí levnou a čistou elektřinu.

Krafla power station, elektrárna o výkonu 60MW, funguje v přímém sousedství sopky Krafla. Při předchozích erupcích byla často mimo provoz.

Maar Víti, jezero v kráteru sopky, která vybuchla naposledy před pouhými 30 lety!

Krafla je vulkanický komplex s 10 km širokou kalderou. To znamená, že láva zde nevytéká z jednoho místa, ale z dlouhé pukliny v zemi.

Naposledy se pláň zaplnila žhavou lávou při erupci v letech 1975-84.

Téměř 20km se táhne černé lávové pole, pusté, dýmající a nehostinné.

Další den je počasí jak ze škatulky a my vyrážíme na velryby z městečka Husavík.

A máme opravdové štěstí- nejprve potkáváme několik keporkaků, kteří se střídavě vynořují nad hladinu.

Tato nádherná velryba váží přes 20 tun a je dlouhá až 16m . Mládě váží 2 tuny, za den vypije přes 200l mléka a přibere 50kg!

I přes svou značnou hmotnost je schopný keporkak vyskočit nad hladinu. Přesně se neví, proč, ale islandský průvodce mi sdělil, že to dělají pro radost:-)

Po chvíli se z velitelského můstku ozývá: "plejtvák obrovský na 9 hodině"...

...a skutečně! Párek největších živých tvorů Země pluje přímo před námi.

Pletvák obrovský je dlouhý 32m a váží neskutečných 181 tun. Je tedy nejtěžším živočichem všech dob.

Vodotrysk, kterým tento obr vydechuje vydýchaný vzduch z plic, měl dobrých 5m.

Poté, co se velryba potopila, zůstala na hladině ještě několik minut skvrna po jejím obrovském těle.

Titanik hadr:-)

Po necelých třech hodinách se naše loď obrací ze zálivu směrem k pevnině. (snímek Želva Mickeymouse vznikl čistě náhodou:-)

Vracíme se k jezeru Mývatn. Sopečné skalní město Dimmuborgir ("černé město").

Aerobik? Ne, snažíme se ze svých těl "něco" napsat. Poznáte co?

Dokonale kruhový kráter Hverfell vznikl při explozi před 2600lety.

Dodnes nepochopím, čím se živí islandské ovce v takovéto sopečné pustině.

Přírodní lázně Mývatn. Voda z hlouky 2500m o teplotě 35-45°C s léčivými účinky, které jsem poznal na vlastní kůži, když se mi zázračně vyléčilo zranění rtu.

Prostě fantazie!

Zpátky do kempu jdeme po islandské D1, hlavní okružní silnici. Vidíte ten rozdíl?

Další den se věnujeme komářímu jezeru Mývatn.

...na kterém se pohupují stovky hoholů islandských, místních endemitů (jinde je nenajdete).

Hohol islandský- samec krasavec.

Hohol islandský- samička s trvalou.

Lyskonoh úzkozobý.

Výstup na Vindbelgarfjall, výhledový bod na jezero.

Jezero Mývatn je čtvrtou největší vodní plochou Islandu a patří mezi přírodně nejhodnotnější oblasti.

Vrcholovka.

Pseudokrátery na jezeře vznikly výbuchem horkých plynů.

Božský vodopád Godafoss, takové islandské Niagary.

Osamělá skála na poloostrově Vatnsnes.

Bernešky ve skalním okně.

Kajka mořská je pták známý svým výhřevným prachovým peřím, kterým se plní ty nejdražší spacáky.

Alkoun obecný.

Elegán s červenýma nohama.

Kolonie zevláckých tuleňů na poloostově Vatnsnes.

Toto podivuhodné zvíře na mně působilo velice líně. Svoje špeky rozvalovali na skalách, jen sem tam se líně a labužnicky pohnuli.

Zívnutí bylo sportovním výkonem.

Kráter Grábrók poblíž Reykjavíku.

Horký pramen Deidartunghver zásobuje a vytápí vřící vodou 3 města...

...a taky množství skleníků. Produkty si můžete koupit v "automatu":-)

Islandské geotermální skleníky jsou místní specialitou. Málokdo ví, že Island je největším evropským producentem banánů!

My jsme jeden opuštěný skleník obsadili, jako vítaný úkryt před deštěm a větrem, a jali se debužírovat.

Teploučký úkryt vyhledává zřejmě i fauna, které by se v drsné islandské přírodě zle žilo.

Plantážníci:-)

Takový skleník má úžasnou akustiku a tak jsme Islanďanům pořádně zabékali.

Rozloučíme se citátem z trička: "DON´T FUCK WITH ICELAND. WE MAY NOT HAVE CASH, BUT WE HAVE ASH."

A nejen o tom, kolik prachu(ů) na Islandu mají, se dozvíme v poslední fotogalerii s názvem "Island-jih".