Přestože jsem ve Slovinsku víc než měsíc, počasí mi zatím moc nepřálo. Konečně to vypadá na krásný víkend a tak naše pětičlenná skupinka Erasmáků opouští Ljubljanu směr Bohinjské jezero.

Bohinjské jezero leží v srdci Julských Alp a je jedním z nejvýznamějších turistických výchozích bodů. Nad jezerem stojí malebný kostel sv. Janeze z 15.století.

Nejprve je důležité se vybavit: v místním infocentru kupujeme mapu a místní sekač trávy nám naplňuje benzínový vařič.

Poté následuje první vydatná svačinka za asistence hladových kachen.

Z městečka Bohinj jdeme několik km po silnici a tak si zkoušíme usnadnit cestu...

...nakonec však byla úspěšná jen Zuzka:-)

Bohinjské jezero je největším Slovinským jezerem ledovcového původu s překrásnou polohou pod skalní stěnou Pršivec. Je dlouhé 4,5km, široké 1km a hluboké 45m.

Přecházíme zelenou řeku Sava Bohinjka, nad kterou se sklání oranžové buky.

Stoupání zahajujeme klikatým výstupem na skalní stěnu Komarča. Po cestě potkáváme několik vodopádů...

...

...výhled nad známým vodopádem Savica.

Zvláštní růžový sekáč.

Cesta je na několika místech zajištěna.

Pohled do hlubokého Bohinjského údolí.

První ze sedmi Triglavských jezer- Črno jezero, leží ve výrazném ledovcovém údolí Lopušniška.

Soumrak na krku a před námi se vynořuje náš cíl- Koča pri Triglavskih jezerih. Kanada hadr, divočina jak má být!

Chata je sice zaprta, avšak jako nocležiště slouží zimní chatka. Takže zbývá zažehnout vařiče...

...ukuhat večeři...

...pomodlit se a spát:-)

Ráno nás vítá krásný den, jako stvořený pro vysokohorskou túru.

Naše chata leží při Dvojinom jezere, které je po ránu ozdobeno ledovou krajkou.

Oblohu zase zdobí krásná řasovitá oblaka (cirry).

Dolina Triglavských jezer je plná podzimně zabarvených modřínů, nad kterými se zvedá modravý hřeben Bohinjských hor.

Julské Alpy- to jsou oranžové modříny, sněhobílé skály a nad nimi blankytné nebe.

Vrchol dobyt!

Přicházíme k největšímu z Triglavských jezer...

...Veliko jezero (jinak také Ledvica) má rozměry 300x120m a leží na nádherném místě sevřeném strmými stěnami hor.

Kochání...

...a focení. Ten den se totiž na obloze děly věci...

Nejenže měly mraky nádherné tvary...

...navíc se objevil vzácný halový jev, tzv. boční Slunce

Boční slunce (120° vedlejší slunce, paranthelia) se nacházejí v azimutální vzdálenosti 120° po obou stranách skutečného Slunce, mají vzhled bělavých zjasnění na parhelickém kruhu, který obepíná oblohu ve stejné výšce. Tento jev vzniká na šestibokých ledových destičkách.

Další specialitou pro gurmány byla irizace oblaků. Výrazné perleťové zbarvení vzniká ohybem a interferencí světla při průchodu slunečních paprsků kapičkami oblačné vrstvy. Irizace často kopíruje po obvodu tenký oblak nebo má nepravidelný tvar a nabývá tak vzhled části nesymetrické či zdeformované koróny.

Třešničkou na dortu bylo 22° boční Slunce (parhelium), které ve struktuře oblaku vytvořilo "kometu".

Celkový pohled.

Loučíme se s jezerem Ledvica.

A následuje osvěžující koupel v Zelenom jezere...

...a vydatná svačina ledových ker.

Radost až na kost!

Opouštíme dolinu a stoupáme k cíli- vrcholu Kanjavec.

Na louce nad námi se poklidně pasou dva kozorožci (Capra ibex).

Na cestě před sebou vídím další dva kozorožce, Honzu a Tominka.

Stoupající prehodavci, Kuba a Zuzka.

Dolina Triglavských jezer v celé své kráse.

Vysokohorská krasová krajina v okolí Triglavu.

Pod Kanjavcem.

Už tam budem?

Na vrcholu! (2 568 m n.m.)

Kanjavec je nejvyšším bodem našeho putování. Patří mezi nejvyšší štíty Julských Alp a přestože je snadno dostupný, na SZ spadá do údolí Trenta 1500m vysokou skalní stěnou.

360° panorama z Kanjavce.

Vrchol Triglavu.

Rakouští velikáni ve Vysokých Taurách- Hochalmspitze (3 360 m)....

...a nejvyšší vrchol Rakouska- Großglockner (3 798 m)...

Kamnické Alpy.

Údolí Trenta.

Nezbytná vrcholovka.

"Oj Triglav, moj dom!", jak se píše na 50centu.

Loňský!

Just happy!

Pánové diskutující na téma: "ty vole, ten tvůj stín dole v údolí nemůže být vidět!":-)

Sestup.

Dvojice kozorožců se z místa nehla, tož jsme je museli popohnat svými teleobjektivy:-)

Póza 1- profilová.

Póza 2- koketní.

Póza 3- už mně to nebaví.

Póza 4- Nasvidenje!

Krn v zapadajícím slunci...dál netřeba komentářů.

Ponoči se ukvarjam slikanim nočnega neba. (překlad snad netřeba:-)

Po ránu.

Joj, lepo je při Triglavskih jezerih!

Zimska soba- nocležiště pro cca.16 lidí v kanadské divočině slovinské přírody.

Skok nad hladinu...

...skok pod hladinu.

Ty pudeš...:o)

Zpáteční cestu volíme přes Komňu- krasovou plošinu pod Bohinjskými horami.

Podzim tady pěkně zapracoval.

Od Koči na Komni se spouštíme vydatným klesáním...

...zpět k Bohinjskému jezeru.

A jsme dole! 800 výškových metrů za 1h s plnou polní. Au, moje klouby!

Poslední atrakcí výletu je vodopád Savica, který tryská z výše 60m z kolmé stěny Komarča.

My a Savica.

Překvapení- na loukách kolem Bohinjského jezera se pasou krávoovce, krávomedvědi a krávopandy.

A aby toho nebylo málo, do Ljubljany nás vzal bus slovinských farmaceutů skoro zadara.

Dobrodošli v Ljubljani! A mohli jsme konstatovat, že jedinou slabinou tohoto tripu bylo to slovinské pivo:-)