Naše 3týdenní putování začíná na nádraží ve Valmezu. Nacpat do busu výbavu celé expedice, čítající 38 kusů přírodovědců, není žádná sranda. Pak se dává naše vozidlo pomalu, ale jistě do pohybu...

První větší zastávku máme v polském přístavu Gdaňsk. Centrum mně překvapilo svou malebností typickou pro hanzovní města.

Město je metropolí Pomořského vojvodství a společně s městem Sopoty a Gdyně vytváří jednotnou aglomeraci, která bývá běžně nazývaná Trojměstí. Gdaňsk má rozlohu 262,5 km2 a žije zde necelý půlmilion obyvatel.

Historie tu na vás dýchá na každém kroku...

Vyběhl jsem si na věž gotické baziliky Nejsvětější Panny Marie, která je největším cihlovým chrámem na světě (vejde se do něj 2500 lidí). Prostory věže jsou také obří!

Výhled na chrámovou loď a úhledné uličky historického centra.

Celé město bylo za druhé světové války téměř srovnáno se zemí. V rámci poválečné přestavby však naštěstí povstalo z popela. Nová zástavba je vidět hlavně mimo centrum.

Na nábřeží jsme zahráli polákům na harmoniku, zazpívali a jeli jsme dál.

Ha! Cože?

Odpověď na předchozí snímek:-)

A už se dává trajekt s názvem Gotland do pohybu, elegantně opouští největší polský přístav a míří do vln Baltského moře.

Naše úderná skvadra azura ve složení Evka, Jirka, Oňa a moje maličkost.

Radost z plavby:-)

Na mizících polských březích můžeme pozorovat jev "spodní zrcadlení", někdy zvaný také jako fata morgana.

Při západu slunce stojíme na přídi a za zvuku kytar, houslí a harmoniky zpíváme krásné české písničky.

Nezacházej slunce...

Druhý den ráno nás vítá švédské pobřeží u přístavu Nynashamn...

...a taky krásní racci mořští.

Vedení expedice, Michal Stanovský a Mirek Dvorský, ujíždějící na švédských kachnách kupředu.

V prvním kempu potkávám tohoto krásného tesaříka pižmového (Aromia moschata).

Kemp je poblíž jezera, které jsou pro Švédsko tak typické.

Proč si nezahrát beach volejbal i s psím osazenstvem výpravy- Terezkou...

...a Brixem.

Ráno u jezera.

Malá mořská..pardon...jezerní víla.

V provincii Dalarna se zastavujeme v měste Falun, proslulém těžbou mědi. Areál povrchového dolu je zařazen do seznamu UNESCO.

Měď se používala i jako barvivo na domy, tzv. falunská červeň.

Centrum města zdobí plastiky kozlů. Podle legendy totiž doly objevil zaběhlý kozel, který se do města vrátil s mědí zabarvenými rohy.

Cestou na sever míjíme mystické jezero Siljan, ležící tektonické propadlině vzniklé dopadem meteoritu před 365 milióny let.

Další nocležiště leželo vedle bystré řeky. Místo to bylo krásné...

...až na mračna muchniček a komárů.

Boj s komáry.

Král Miroslav, mně kynoucí.

Děvčata, navzájem se krmící.

Duha, skandinávským nebem se klenoucí.

Ne olej, ale duha ve vodě!

Večerní zátiší.

Následující den konečně vyrážíme do přírody! NP Fullufjallet má název podle rozlehlé, 1000m vysoké náhorní plošiny, která vystupuje z okolní tajgy.

V parku se nepasou stáda sobů a proto má obdivuhodnou druhovou rozmanitost- cévnatých rostlin je zde 320 druhů, mechorostů 395 druhů a lišejníků dokonce přes 510 druhů.

Potkáte tu i největší evropskou šelmu, medvěda hnědého.

I z ornitologického hlediska je park rozmanitý. Kromě vodních ptáků (na fotce rybák dlouhoocasý) tu potkáme tetřeva, křivku, orlovce i symbol NP- sojku zlověstnou.

Vážka čárkovaná (Leucorrhinia dubia)

Náhorní plošina Fullufjallet se pyšní sestémem jezírek a mokřadů.

Největším lákadlem NP je však nejvyšší švédský vodopád Njupeskar, který se zpětnou erozí zařezává do měkkého diabasového podloží náhorní planiny.

Vodopád je vysoký 93 m a voda volně padá z výšky 70 m.

Po dvou týdnech se opět vracíme přes Švédsko ku domovu. Zastávka u skalních rytin v Tanumu na západním pobřeží Švédska.

Rytiny jsou unikátní umělecká díla z doby bronzové. Byly objeveny teprve nedávno a předpokládá se, že mnohé na své objevení teprve čekají.

Skalní kresby v Tanumu představují unikátní soubor kreseb s ojedinělými motivy lidí, zvířat, náboženské motivy, atd. Jsou cenné pro časovou kontinuitu a pochopení činností našich předků. Dokazují, že oblast byla hustě osídlena již v letech 1800 – 500 př. n. l. Skalní kresby jsou od roku 1994 zapsány na Seznamu památek UNESCO.

Asi los...

Keporkak!

V Tanumu je také krásné infocentrum a skanzen znázorňující, jak se žilo v době bronzové.

Zastávka na šérovém pobřeží u městečka Fjallbacka.

No comment:-)

Koupačka v Severním moři, které bylo díky Golfskému proudu teplé, ale zato plné medůz.

Brix bojovný.

Šérové pobřeží je typické pro oblasti pleistocénního kontinentálního zalednění. Šéry se říká ostrůvkům, které dříve byly oblíky a dnes vystupují nad mořskou hladinu.

Poslední větší zastávkou naší severské expedice byl NP Store Mosse, který leží v centrálním Švédsku a je známý svými rašeliništi a slatinami.

Oblast je známou ornitologickou lokalitou. Atraktivní podívanou jsou hejna labutí zpěvných, hus polních a jeřábů popelavých. Okolo jezera Kavsjon jsou vybudované pozorovací veže, aby se zvídaví návštěvníci dosyta vyblbli:-)

Symbol NP Store Mosse- jeřáb popelavý (Grus grus), velký pták (rozpětí až 220mm) z řádu krátkokřídlých. V parku tento krásný pták hnízdí. Při soumraku jsme z věže pozorovali 90 kusů těchto fešáků!

Kromě ptáků jsme ve Store Mosse potkali také spoustu těchto štípavých zelenookých hovad...

..a spousty výborných borůvek.

Podivná housenka nějakého lišaje. Hádejte, kde má zadeček?

Při troše fantazie si kolem hrůzostrašných kusadel představíte oči i pusu- zkrátka docela povedený smajlík:-)

Ještě nezbytná skupinovka celé výpravy, nasednout do busu a tradá ku domovu. (foto: Mirek Dvorský)

Na trajektu z Karlskrony do Gdynie máme snídani a večeři. A jakou! Pravé švédské stoly se vším, co vás napadne.

Samozřejmě, že jsme se pořádně přecpali:-)

Problém byl v tom, že jsme poté vjeli do pěkné bouře, vlny kývaly s obrovským trajektem a našim žaludkům moc blaze nebylo.

Najděte jeden rozdíl s fotkou předchozí :-)

Ale bylo to krásné- stát na palubě, vítr a déšť ve tváři a sledovat divoký Balt.

Kdybych je neznal, řekl bych- rození admirálové!

Na trajektu jsme strávili celý den. Každý si krátil chvíli jinak- někdo četl...

...jiný fotil slečny na palubě...

...ale nakonec jsme si všichni společně zapěli již kompletní hymnu expedice "Den jako den":-)

Vymetené talíře a napapaná Evka po vydatné večeři.

Ještě poslední společný výskok.

A už nás vítá industriálno zhýralé střední Evropy ostře kontrastující s našimi zážitky v severské divočině.

Cesta Polskem uplynula jak nic. Aneb jak se zpívá v poslední sloce naší hymny: "Z Valmezu jsme vyjeli, Polskem rychle přejeli, trajektem se projeli, Švédskem rychle přejeli, Norskem rychle přejeli, Švédskem rychle přejeli, trajektem se projeli,do Valmezu dojeli a už jsme zase doma". Díky za skvělou partu, dobrou organizaci, perfektní dopravu autobusem a vůbec za ty 3 krásné týdny, které jsme mohli spolu prožít. Zase někdy příště...že by Island?.....