Korsika- země moře, hor a Nefrancouzů

Zpráva o putování na nejkrásnější ostrov Středomoří. Několik fotek jsem si půjčil ze dvou předchozích cest na Korsiku.
  • Středomořská pouť začíná, dorážíme do půjčovny trajektů. Na Korsiku se nejčastěji plaví z italského Livorna do Bastie, je to nejkratší a nejlevnější.
  • Není nad to jet přes noc a spát jenom chvilku ráno v autě
  • Během dlouhé cesty trajektem se z nudy bavíte ledačím
  • Korsika? To je růžový kámen vržený do středozemí. Jen těžko najdete jinde na světě takovou hustotu přírodních krás na tak malém území a navíc tak blízko „vyžilé“ Evropy.  (Saint-Exupéry po první návštěvě ostrova)
  • Bastia je největší korsické město, zdejší klub dokonce hraje 1. francouzskou ligu (nížina kolem Bastie je zřejmě jediným místem, kde se na Korsice dá udělat fotbalové hřiště). Dá se tu cosi vidět, ale zkušení turisté z ní co nejrychleji mizí do hezčích míst.
  • Hledání svého vozu zaparkovaného v útrobách trajektu bývá často dobrodružná a kreativní činnost. Když ho najdeme, zachováme se jako zkušení turisté a bez otálení vyrážíme na sever na jedno z nejhezčích míst Korsiky - Cap Corse.
  • Když vládli Korsice v 16. století Janované, vybudovali po obvodu ostrova systém asi 150 strážních věží, které sloužily k ochraně před nájezdy pirátů. Dochovalo se jich v různém stadiu rozkladu asi 85. Obvykle v nich byly dvě místnosti s vchodem ve výšce 5 m, aby nebylo snadné je přepadnout. Pro případ obléhání v nich byly i nádrže s pitnou vodou.
  • Ani tohoto nejsou ušetřeny korsické horizonty. Sluší se podotknout, že vítr bývá na Korsice skutečně mimořádný a některé dny se kvůli němu vůbec nedá vycházet do hor.
  • ...své by o tom řekla i Terka
  • Staré a nové. U této polorozpadlé kapličky na  Col St. Nicolas (303 m n. m.) jsme přespali a ochutnali první z vynikajících francouzských vín (vyhlášené jsou především oblasti Sarténe a Patrimonio). Jsou tak kvalitní a levná, že se nesmějí vyvážet, aby neohrožovala vývoz druhořadých předražených francouských vín do Evropy.
  • Mlynářovo pozdní odpoledne. Větrný mlýn Moulin Mattei opravený v roce 2004 u Col de la Serra je jedním z nejoblíbenějších turistických cílů (pochopitelně, dá se zaparkovat přímo u něj). Ne každý ale ví, že se v něm nikdy nemlelo a byl postaven pouze jako turistická atrakce. Je na krásné vyhlídce.
  • Nazval bych to„Nekalá konkurence“
  • Odvážní muži s aparáty aneb Japončí chvilka. Od „Matějova mlýna“ se můžete projít ke kapličce sv. Julie, patronky Korsiky.
  • Jedno z nej- měst Korsiky, Nonza, má pod sebou obrovskou oblázkovou pláž, která bývá v létě nelidsky rozpálená.
  • Ovšem v září je tu lidsky a příjemně, tak děláme vyplavené vorvaně. V pozadí věž Paoline, ve které při bojích za nezávislost Korsiky hrdinný kapitán Jacques Casella po dezerci svých vojáků sám bránil pevnost před Francouzi (bylo jich prý 1 200). Použil přitom důmyslný systém ovládání několika pušek provázky.
  • IMG 8681
  • Nonza shora z věže. Uprostřed kostel sv. Julie.
  • Interiér kostela
  • Sv. Julie, patronka Korsiky, byla podle podle legend umučena v roce 303 právě v Nonze. Poté jí prý odřízli ňadra a hodili je proti skále, odkud zázračně vytryskly dva prameny a tryskají stále i v největších vedrech...
  • A to jsou ony, prsy sv. Julie
  • Od kaple vedou takovéto kamenné schody dolů k pláži. Nezávidím těm, kteří je stavěli.
  • Večer se vždycky hodí zastavit v nějakém romantickém městečku, třeba St. Florent. Můžete tu navštívit románský kostel Cathedrale du Nebbio nebo vyrazit na výzvědy do vyhlášené vinařské vesnice Patrimonio.
  • Královna Opuncie první. Oranžový konec utrhni, dobře ho prožmoulej v dlani a pak se do něj s chutí zakousni. No... nebo možná radši ne.
  • Ze St. Florent vyrážíme do písečné rezervace Ostriconi - Země čarodějů. Čeká nás asi nejchladnější moře na celé Korsice a mimořádně zajímavý biotop ve sladkoslaných mokřadech.
  • Líbí se tu i fotografům. Piknik mezi moři.
  • O šutrech a lidech
  • Tady někde bloudí ztracení čarodějové...
  • Slaná a sladká
  • Při prolézání dun nacházíte v písku zbytky dávných lodí…
  • ...a dávných lišek...
  • ...či brouky hrdobce
  • A když zapomenete venku odpadky, můžete mít ráno návštěvu. Nadšená z ní byla pouze Terka.
  • Zátiší s oknem, zídkou a plevelem
  • Korsické uličky. Lepší už jsou jenom ty s kavárnami :) Přesunuli jsme se do „vesnice řemesel“, jež slove Pigna.
  • Tady se nejčastěji, ale ne nejlevněji, kupují tradiční rukodělné suvenýry. Ušetříte, když si je koupíte ve větších turisticky nezajímavých městech. Rozdíly v cenách i mezi jednotlivými obchody bývají velké.
  • Ale rozhodně neuděláte chybu, když se půjdete aspoň podívat
  • Tohle je opravdový unikát - zřejmě historicky jediná fotografie, na níž David pije kávu. Malý šálek klasického středomořského espressa za 1 Euro dostanete všude a je opravdu těžké odolat... ostatně proč taky? :) Kavárny v ospalých korsických městečkách jsou jedním z podstatných důvodů, proč se sem vydat.
  • Společně s Pignou se obvykle jezdí do horské vesničky Sant' Antonino, která se kroutí strmými uličkami k vrcholové pevnosti jako miniaturní San Marino. Možná nejkrásnější vesnici Korsiky byste neměli minout.
  • Počasí na focení nebylo optimální, ale je tu hezky
  • Specialitou Korsiky jsou také výstavní hřbitovy s hroby připomínajícími malé domky. Hřbitovní kultura je tu mimořádně vyspělá a je věc prestiže mít ten největší a nejhezčí hrob. Často na něj Korsičané šetří celý život.
  • IMG 8896
  • Tak jsme si vybrali každý svůj šuplík. Tvařte se hřbitovně, hoši.
  • A po chvilce věnované duchovnu sportovní odpoledne. Našli jsme opuštěný pétanque. Korsická národní hra.
  • Ranní pohoda dlouho netrvala a přepadlo nás několik autobusů s nadšenými francouzskými důchodci.
  • Vyrážíme na výlet do oblasti Calanche se skalisky z oranžové a růžové žuly - tohle jen tak někde neuvidíte
  • Cestou se musíme prodrat lesem mytág. Tohle je přátelská část korsické vegetace...
  • Červené útesy v přírodní rezervaci Scandola
  • A náš cíl, Girolata – vesnička, kam se nedá dojet autem. Neuvěřitelná atrakce. Je tu klid, pohoda a nejlepší zeleninový salát, jaký jsem kdy jedl.
  • Červené skály - červené domy. Tohle jinde taky moc neuvidíte.
  • Boží znamení na Col de Vergio.  Nekecám, fakt tam bylo. Svatá Julie je mi svědkem :)
  • „Tak tudy ne... Neměli jsme být v tom vedlejším pohoří?“ Znalci vědí, že Korsika je především Mekka horské turistiky. Legendární a poměrně náročná trasa GR 20 vede po nejvyšších horských masivech téměř přes celý ostrov od severu k jihu. My jsme ji už kdysi šli, proto jsme si tentokrát vyzobávali turistické rozinky a fotogalerie je díky tomu o poznání pestřejší :) Col de Vergio (sedlo dole) patří mezi nástupní místa GR 20.
  • Vrchol hory Cuculla (2049 m n. m.) s kristohlavým křížem. Zavzpomínali jsme s nostalgií na moudrou sovu pana Krpce...
  • Výhled z vrcholu Capu â Cuccula
  • IMG 9211
  • Závod s mlhou, kdo dřív spadne dolů, jsme nakonec vyhráli
  • Pohled na údolí pod Col de Vergio a vodní nádrž Barrage
  • Horské túry ve vichru a vedru utahají i energopsa. Terezka večer zvládala povel „Mrtvá!" na jedničku.
  • Když svodidla, tak jedině dřevěná
  • Polední nálada ve stylu „chaloupky strýčka Paoliho“. Dorazili jsme za zvláštního světla na Capu Rossu - Růžový mys.
  • Z tajných myšlenek Ericha von Dänikena
  • Útesy na Capu Rossu stojí za to v každém počasí. Přímo pod hranou můžete shora pozorovat hnízda orlovců ve skalní stěně.
  • Kamenná strážní věž Tour de Turghiu. Dá se vylézt nahoru!
  • Přátelé, jsem u pramene!
  • Další zastávkou je Sarténe, nejkorsičtější z korsických měst, město okázalých staveb, výborného vína, krevní msty a mafie.
  • Vkusná a praktická kanalizace. Podobně lze vést také elektroinstalaci, jedná se o velice populární moderní trendy.
  • IMG 9431
  • Miloval jsem kdysi ekopohádku Geralda Durrela Ostrov v nebezpečí o bájném tropickém ostrově Zenkali, ptáku posměváku a posvátném stromě Ombu. V životě by mě nenapadlo, že jednou budu pod stromem Ombu pít kávu...
  • No mrkněte na to... prý je toxický
  • Satelite, satelite, jestli se ve světě něco důležitého děje, tak si to nech pro sebe a neruš nám siestu
  • Úzké silničky silou vůle vysekané za staletí do skály prostě nejsou stavěné pro autobusy. Tohle se vám v sezóně stane celkem často.
  • Je večer a přichází čas pána temnot
  • Bonifacio je perla Korsiky a kdo tu nebyl, ten jako by tu nebyl. Na nejjižnějším cípu ostrova tu vybudovali obří „obydlenou pevnost“ na osmdesátimetrových vápencových útesech. Chránila Korsiku střídavě i současně proti Janovanům, Aragoncům, Francouzům, pirátům a další verbeži.
  • Bonifacio založil roku 828 toskánský markýz Bonifác, citadelu dostavěli Janované.  Tady prý se Odysseus setkal s lidožravými obry Laistrygony.
  • Vnější pohled na domy připomíná solidní věznici.
  • Večerní aloe
  • Citadela a hřbitov při západu slunce.
  • Historické jádro tvoří jen kolem 15 úzkých uliček sevřených vysokými domy.
  • Bonifacio je výjimečné a luxusní, sjíždí se sem nejbohatší turistická klientela a dárky tu raději nekupujte. Přesto se sem musíte podívat a rozhodně se sem budete chtít vrátit.
  • Tentokrát jsme sem přijeli až večer, takže už se toho moc nestihlo. Při předchozí návštěvě v roce 2006 jsme ale čirou náhodou odhalili tajemství Bonifacia. Proto následuje pár starších fotek:
  • ...schody. Cesta vede úzkým vlhkým klaustrofobickým schodištěm kolem zazděného průchodu, kape nám na hlavu a napadá mě, že to nebezpečí smrti by tam mohlo být proto, že jeskyni zaplavuje příliv. „Právě začal příliv,“ řekl Milan. Kdybychom se třeba chtěli vrátit stejnou cestou… Nebo by taky do té úzké chodbičky mohlo něco téct shora? V tom momentě se ozvalo mohutné dunění, asi jako kdyby někdo spouštěl obrovský hlavní hydrant. Přežili jsme drobnou motivační krizi a pokračovali dál…
  • Východ vede do areálu, který připomíná něco mezi skladem technických služeb a chemické továrny. Postupujeme obezřetně, protože terén vypadá jako ideální prostředí pro výskyt volně pobíhajících cvičených psů. Kdyby to bylo v Německu, čekali by u brány dva samopalníci, kteří by nás okamžitě expedovali k veliteli. Naštěstí je korsická povaha německé značně vzdálena, takže se před námi po chvíli bádání objevuje otevřená brána s přátelským nápisem Veřejnosti vstup zakázán. Jsme na nádvoří bývalých kasáren.
  • Pláž u Solenzary s příjemnou restaurací a slovenskou servírkou je dobrým místem k zastavení.
  • Ohýbaj ma, mamko, dokiaľ je mi Janko... Po zkušenostech s korsickým větrem musím říct, že to tu stromy opravdu nemají lehké.
  • Pěkný vyhlídkový vrchol Punta Velaco (1483 m n. m.). Je to kratší půldenní výlet z Col de Bavella, cestou se dá ještě zajít ke skalnímu oknu True de la Bombe.
  • Po cestě z Col de Bavella na horskou chatu Refuge d´Asinao, jednodušší úsek slavné GR 20.
  • Bocca d´Asinao. Původně jsme chtěli dojít na jeden z nejhezčích korsických kopců Monte Incudine (2 134 m n. m.), ale vyrazili jsme pozdě a špatně odhadli čas. Tak zase příště :)
  • Naším heslem je jednoduchost a přímočarost. Vysušené kořeny vyvrácené borovice ukazují, jak je tady drsný život.
  • Borovice v sedle Bavella. Spolu s korkovými duby nejtypičtější stromy Korsiky. Ty nejmohutnější, pětisetleté borovice přímořské a černé, rostou u sedla Col de Vergio. Prastarý les Foret d' Aitone je jako z Pána prstenů.
  • Desítky horských říček vytvářejí soutěsky s bizarními kaskádami a vodopády. Nejhezčí jsou prý Anglické kaskády, ale v kontrastech ostrého slunce a stínu se prakticky nedá fotit, tak to dopadlo takhle... Fotka se jmenuje Škaredý sen vodníka Česílka aneb Houbičky neléčí.
  • Ale tak aspoň jednu tůňku na ukázku...
  • Bramboříky kvetou na Korsice vždy a všude
  • Tak takhle vysoko jsme ještě nikdy nebyli :) Z průsmyku Bocca di Sorba je to slabou hodinku na fantastickou vyhlídkovou horu Punta Muru (1565 m n. m.).
  • „Soudružky a soudruzi!“
  • „Ještě bych chtěl důrazně podotknout...“ (zdá se, že korsické stromy mají výrazné kazatelské sklony)
  • Heh!
  • A Night on the Bare Mountain
  • Antoši, já se o tebe takhle opřu, jó?
  • Z Punta Muru je krásný pohled na Monte d'Oro (to velké vzadu, 2 389 m n. m.), Monte Rotondo a Renoso
  • Skoro každé město tady má svůj přívlastek a Corte bývá nazýváno „duší Korsiky“, což souvisí s jeho nepřístupností a hrdostí. Roku 1731 byla v Corte sepsána první demokratická ústava v novověké Evropě a je to místo, kde otec korsického národa, Pascal Paoli, vytvořil první demokratickou vládu. Je tady jediná universita na Korsice, samozřejmě Univerzita Pascala Paoliho.
  • Několikrát jsme ho už zmínili, a to je on - Pascal Paoli. Jediný muž, který dokázal, aby Korsika na krátký čas vládla sama sobě. Pro Korsičany zůstal národním hrdinou a říkají mu „U Babbu“ (Otec). Všimněte si rozstřílené zdi za ním. Symbolické.
  • Tím se loučíme s Corte. Ještě jsem nezmínil nejznámějšího korsického rodáka - Napoleona. Tak třeba příště :)
  • Konvent Piedicroce z roku 1485, v roce 1790 se zde setkali osvoboditel Korsiky Pasqual Paoli a nejslavnější rodák Napoleon Bonaparte a v roce 1943 byl rozbombardován Němci.
  • Prý jsou v něm ještě pořád německé...
  • ...miny. Tak se tam nechodí. Ale jak vidno...
  • ...krávy miny moc neřeší
  • Nový a starý konvent. Leží v oblasti Castagniccia s prý největším kaštanovým lesem na světě. Tato oblast nás hodně lákala, protože v 17. století byla nejlidnatějším centrem ostrova, ale postupně zpustla a mají tu být doslova "vesnice duchů"...
  • Když jsme ovšem dorazili do zapadlého městečka Piedicroce, čekal nás šok. Ulice narvané auty tak, že skutečně nebylo kde zaparkovat. Všude policejní hlídky, na silnici v centru velké zaschlé fleky od krve a u kostela shluk černě oděných týpků ve slunečních brýlích, kteří vypadali tak, že jsme nenašli odvahu vytáhnout foťák a vyfotit si je. Takhle si představuju pohřeb mafiánského bosse.
  • Uličky mafiánského městečka
  • To přestříkané jsou francouzské názvy. Je to zvláštní národ. Dejte dohromady francouzskou léžernost s italským bordelářstvím a vznikne Korsičan... Ale Francouze tu opravdu nemají rádi :)
  • Je to smutné, ale musí se jet
  • Po cestě jsme několikrát potkali českou dvojici z Prahy Honzu a Ninu. Samozřejmě byli i na trajektu, tak třeba si tady konečně prohlédnou ty fotky, co jsme jim slibovali :)
  • Tohle by mohla být ještěrka korsická (Podarcis tiliguerta). Snad.
  • Přirozenou součástí korsického koloritu jsou polodivoká čuňata, která potkáte prostě všude. Jsou také stejně nedílnou součástí korsického jídelníčku.
  • ...anebo třeba takové mořské krávy
  • Konečně změna. Schody vyústily do úžasné stavby. Představte si studnu asi 6 metrů v průměru, když je nad vámi několik desítek metrů a nahoře malé světýlko. Po  obvodu stoupá točité schodiště s kamenným zábradlím a sloupky… Schodiště je naštěstí ještě kvalitní, zábradlí chybí jenom místy, takže rychle stoupáme a pomalu se nám tají dech, jak se blížíme ke světlu. A už je to tu – vylézáme v polorozpadlé barabizně u velkých dveří, které jsou zvenku zavřené na zástrčku. Po chvíli snažení vysuneme zástrčku nůžkami a nemusíme zpět do podzemí.
  • Asi nebylo moc rozumné lézt do vojenského objektu, ale ten zážitek stál za to. Chytil nás adrenalinový záchvat a chovali jsme se jako partička alkoholiků. Proč asi tohle schodiště není v turistických prospektech? Btw, tohle je jenom taková vzpomínková momentka z ulic města.
  • Duch dřeva
  • Asi je to nějaký rozchodník
  • Sedlo Vizzavona, které půlí Korsiku na sever a jih. Zřícenina strážního hradu není ojedinělá a upomíná na jiné ruiny. Korsičané mají jeden zajímavý a sympatický zvyk. Platí tu zákon, podle kterého se kromě přímořských center může stavět jen tradičně, z kamene. Když nějaký zbohatlík přece jen uplatí nebo zastraší úřady a začne stavět betonový hrad, místní lidé si pohlídají zákon sami: do měsíce stavba vybuchne nebo vyhoří. Korsičané tak také protestují proti francouzské nadvládě, občas vyhodí do vzduchu nějaký úřad - samozřejmě v době, kdy tam nikdo není. Jsou to přece teroristé - gentlemani :)
  • Ze zajímavé korsické fauny jsme viděli třeba kudlanky
  • ...té nepřátelské se říká maquis (korsicky a machja). Skrývá neskutečné množství trnů a ostnů a na přespání v ní zaručeně nezapomenete. Kdysi se v ní skrývali bojovníci za svobodu před Francouzi a vrahové před krevní mstou - vendettou. Často celé roky. Na obranu maquis nutno dodat, že je z ní výborný med, nádherně voní a roste v ní spousta užitečných bylinek.
  • Oblíbené jsou tu vyhlídkové příbřežní trasy, například k janovské věži Tour d'Agnello s vyhlídkou na tento pohádkový majákový ostrůvek
  • Typický korsický obchůdek vás už zdálky naláká monumentálním pachem zdejších labužnických specialit - oplesnivělé sušené šunky a mimořádně vyzrálých sýrů. Další poklady najdete uvnitř :)
  • Středomořská orchidejka Serapias
  • Pevnost symbolizuje hrdost Corte. Zapomeňte na Bastii a Ajaxio, Corte je hlavní město Korsiky.
  • Že tento ostrov není tak úplně normální, poznáte, už když vidíte racky létat hoře břuchem...
  • Začalo to na slavném schodišti krále aragonského (Escalier du Roi d´Aragon) - 187 schodů, převýšení 60 m. Je vytesáno přímo do útesu a klesá z města až k hladině moře. Podle pověsti ho vysekali aragonští vojáci během obléhání města v roce 1420 a prý to zvládli za jedinou noc. Dole u moře za cedulí Zákaz vstupu - nebezpečí smrti je jeskyně. Vešli jsme do ní a chvilku tam byli, takže jsme se ve tmě rozkoukali a uviděli...