Ortles

Je čtvrtek 9.7.2009 a právě začíná naše letošní dovolená. Naším cílem je pohoří Ortles na severu Itálie. A co máme v plánu? Osobní výškový rekord, ale také poznávání krásné alpské přírody. Cesta vede přes Rakousko, kde míjíme nespočet větrných elektráren.

Větrná energie není ekologicky náročná, ale to už asi víte, že? Zdejší krajina je těmito stavbami doslova posetá!

Za Salzburgem odbočujeme z dálnice směr Bad Reichenal a projíždíme okolo úžasných horských scenérií. Na snímku je pohoří Wilder Kaiser.

Nespočet tunelů a horské průsmyky nás doprovází celým jižním Rakouskem...

...a za posledním průsmykem Reschenpass už vjíždíme na území Itálie. V pozadí v mlze je už vidět masív Ortleru, který je nejvyšším vrcholem celého pohoří Ortles. Toto ovšem zjišťujeme až na zpáteční cestě, kdy se počasí výrazně zlepšuje!

Krátká návštěva u jezera a pokračujeme dál, před námi je pouze necelých 50 km cesty!

Vesnice Reschen je první italskou obcí za sedlem.

Večer dojíždíme do horského střediska Sulden (Solda), které bude naším výchozím bodem po dalších několik dní. Nejvyšší velikáni jsou stále v mracích, ze kterých vypadává drobný déšť. Už se moc těšíme na první sluneční paprsky.

Ráno je sice ještě zatažené, ale i tak obdivujeme zdejší přírodní krásy. Na snímku je jeden z řady ledovcových potoků, které neustále hučí do údolí a narušují poklidnou atmosféru tohoto místa.

Po chvíli se objevují první sluneční paprsky a z mlhy vystupují i první alpské vrcholy!

Kostel Sv. Gertrudy v Suldenu.

...a tady ještě jeden typický pohled na kostel a okolí, které nabízí místo k odpočinku, relaxaci i sportovním aktivitám.

Dnešní den máme v plánu překonat hranici 3000 m a tak stoupáme k chatě Rifugio Milano. Po cestě nechápeme funkci ocelových lan, které jsou natažené nad údolím. Za chvíli je vše jasné... zde nemají žádné horské nosiče a veškerý materiál se na horské chaty dopravuje lanovkou! Good idea!

Údolí nad Suldenem.

...a tady pohled na kabinu lanovky, která míří na stejné místo jako naše kroky. Poblíž chaty Rifugio Milano je totiž i konečná stanice této lanové dráhy.

Společně s "lanovkáři" míříme do hor! V pozadí se rýsuje impozantní vrchol Konigspitze (Gran Zebrú), který svým tvarem téměř pravidelné pyramidy patří k nejkrásnějším vrcholům celých Alp.

Člověk a příroda. Věčný boj nebo soulad?

Příjemné aplské chodníčky nás vyvedou nad horní hranici lesa. Pestrost zdejších horských luk je ojedinělá!

Krásné netřesky jsou téměř na každém kroku...

...a nad loukami už jen suťoviska, sníh a led! To všechno je pro Alpy typické a vytváří zdejší krajinný ráz.

Alpská vysokohorská zahrádka...

Naše první momentka... V pozadí moréna s příznačným názvem: "Suldenmorane".

Horolezecké zátiší...

Cestou k chatě potkáváme jedno z četných stád ovcí, které se pasou na alpských stráních...

...a také morénu ledovce. Fotka jako z učebnice geomorfologie, co říkáte?

Výstup ze Suldenu na chatu Rifugio Milano vede z větší části po této kamenité cestě. Ani výstup, ani sestup není vůbec příjemný.

Konečná stanice lanovky (2611 m) je začátkem dalších lyžařských vleků, které končí v dáli v nadmořské výšce vyšší než 3000 m. V zimě tu musí mít pořádně narváno!

U chaty se rozhodujeme pro ledovcovou túru, přece jen jsou ty masy bílého sněhu a ledu v létě lákavější, než holé kamenité stezky. Před ledovcem Suldenferner se metodicky navazujeme na lano. Trhliny na sebe totiž nenechají dlouho čekat...

Výstup po ledovci Suldenferner. V pozadí je skalnatý vrchol Kleine Suldenspitze (3240 m) a v pozadí sněhem pokrytý vrchol Suldenspitze (3376 m).

Cesta po ledovci je dost vyčerpávající a máme toho opravdu "plné kecky". Těžké batohy a po měsíci první větší výstup a navíc v mačkách... opravdu netušíme jestli nějaký ten vrchol zdoláme.

Nakonec se podařilo. Po ostrém ledovcovém svahu jsme se doslova "vyškrábali" na náš první alpský vrchol - Suldenspitze (3376 m).

Chvíle na vrcholu si oba patřičně užíváme...

Po návratu z ledovce jsou všechny síly pryč. Nejradši bychom sedli na lanovku, ale za ty těžké prachy to fakt nestojí a tak dlouho nečekáme a mažeme po kamenité cestě dolů do údolí!

Cestou zpět obdivujeme zdejší flóru...

...a také okolní vrcholy. Na snímku je Vertainspitze (3545 m).

A zde je král pohoří Ortles - Ortler. Takto jej pozorujeme večer z auta a konečně spatříme jeho hlavní vrchol. Kéž by se nám ho podařilo zdolat...

Romantické procházky večerním Suldenem patří k naší dovolené stejně jako výstupy. Ledovcová říčka, krásné jezera a promenády... i to je Sulden!

Další snímek z našeho parkoviště. Ortler se probouzí do jasného a chladného sobotního rána...

A jaký je náš cíl? Rozhodujeme se vzhledem ke krásnému počasí pro výstup s plnou polní na chatu Rifugio Julius Payer ve výšce 3029 m, která je výchozím bodem pro výstup na Ortler. Pokud by bylo nejhůř, máme spacáky pro případný výstup do bivaku Lombardi.

Po moréně a nekončících serpentinách stojíme u chaty Tabaretta ve výšce 2556 m. Krátká přestávka a vzhůru na chatu Payer!

Vrchol Ortleru je stále zahalený v mracích.

Nekonečné serpentiny, moréna a modřínový les. To je stručné schéma výstupu na chatu Tabaretta.

A zde je vidět chata z výšky okolo 3000 m. Blížíme se na chatu Julius Payer, která leží na úzkém skalnatém hřebeni.

A co bylo dál? Na chatě je úplně narváno, takže rychle do sedáků a jdeme zkusit štěstí do bivaku Lombardi...

Když však vidíme tento pohled, končí naše naděje na bivak. Ten je vidět nahoře na skále o cca 300 výškových metrů výš. Problémem je ale zdejší exponovaný skalní hřeben, 30-ti metrová kolmá stěna s ferratou a minimum možností jištění. Tato kombinace společně s ultra těžkými batohy je neřešitelná a tak se rozhodujeme pro sestup zpátky do Suldenu.

V plné polní na hřebeni ve výšce přes 3000 m.

A pohled k vrcholu. Doufáme, že se nám ten vrchol napodruhé podaří zdolat!

Rifugio Julius Payer (3029 m).

A co se stalo na hřebeni? Najednou slyšíme křik, běžím se podívat, kdo volá a zjišťuju, že dva francouzi, kteří lezli zdejší ferratu, potřebují lano k odjištění sněhového kuloáru. Ten se totiž nejeví vůbec stabilním a navíc ocelová lana končí v převěji, takže jediná cesta vede přes tento kuloár. Všechno dobře dopadlo a všichni jsme se sešli na hřebeni...

Chata je ve vlastnictví spolku horských vůdců a Alpenvereinu, takže nocleh je zde pro "nás členy" vcelku lidový...11 EUR/osoba.

Sestup do údolí bere opět poslední zbytky sil a trvá nekonečně dlouho. V hlavách nám zůstávají myšlenky na možný zítřejší útok k vrcholu, ten se však o tři dny odkládá...

Na hřebeni pod chatou...

Část hřebene je odjištěna ocelovými lany a také tímto dřevěným mostem. Všechno se zdá být téměř nové a ve výborném stavu. Chválíme!

Na co jsme se to dneska dali? A co v těch batozích tolik váží?

"Ještě že mám to Mysli."

Sestup vede po stejné trase. Skalnatý hřeben - chata Tabaretta - moréna ledovce a nekonečný modřínový les!

Konečně dole! Vaříme výbornou večeři u auta a k tomu pivečko. Co si přát více?

Zapadající slunce vytváří nádhernou atmosféru a my se těšíme na zítřejší odpočinkový den! V nedělu sa přece nedělá!

Dobré ráno Suldene! Nemůžeme si vynachválit spaní v autě. Máme zde veškerý komfort...

Ráno musíme pro vodu ke zdejšímu potoku. Mají zde i vodní mlýnek a hlavně čerstvou horskou pramenitou...

Naše útraty byly vcelku skromné. Nocleh na chatě Payer, jedna mapa a zapalovač za 0,80 EUR, protože ten jsme zapomněli doma! Je na něm napsáno "made in france", takže snad vydrží déle...

Pohoda na parkovišti u stanice lanové dráhy. Přes den desítky aut, večer a v noci téměř žádné. Klid, pohoda a v dálce hučící ledovcový potok...

Nedělní oběd byl pro nás "královský". Rýže, domácí lečo, čerstvé rajčata a pivo! Mňam!

Sulden am Ortler je opravdu malebné horské městečko. Právě míříme na italskou mši...

Interiér kostela Sv. Gertrudy v Suldenu.

Poblíž kostela je také kaple, kde je železná kniha s vyrytými jmény všech horolezců, kteří v oblasti Ortles zahynuli. Čest jejich památce!

Interiér kaple, která je volně otevřená po celý den... Něco takového bychom v Česku určitě nenašli.

A zde další horský pramen, ze kterého jsme brali veškerou pitnou vodu i vodu na vaření.

Po cestě od pramene potkáváme velmi vzácnou orchidej - běloprstku bělavou. Na Moravě je jediná lokalita v Jeseníkách a zde rostou tyto rostlinné skvosty hned vedle turistického chodníku...

Po obědě jdeme na procházku po tzv. Kulturenpromenaden, což je příjemná pěšiny vedoucí okolo celého Suldenu. Roste zde nespočet rostlinných druhů...

...třeba tyto tučnice. Zde je vidět rostlina před rozkvetením.

Tučnice, prostě jenom tučnice... Nemusím snad připomínat, že se jedná o vzácnou masožravou rostlinu!

Na horských loukách nad Suldenem již tučnice kvetou.

Všechny studánky jsou upravené a nabízí osvěžení v kterémkoliv ročním období. Díky ledovcům se nemusíte bát, že by voda netekla!

Proč ta branka u potoka? Velká část okolí Suldenu je využívána jako pastviny pro ovce a skot, které mají tímto zamezen vstup do vesnice...

V plném květu je i tento lomikámen vždyživý.

Pohled na listy lomikamenů. Jsou to typické "skalničky."

Z "kulturní promenády" po chvíli odbočujeme vpravo a míříme ke vzdáleným vodopádům.

Po cestě potkáváme spoustu vřetenušek...

...a také dalších rostlinných druhů. Potřeboval bych mít s sebou ještě botanický klíč, ten ovšem v mé ledovcové výbavě chyběl.

Mohutný vodopád na ledovcové říčce Suldenbach. Ve vrcholové části je vidět visutý most.

Pěkně se to houpe, jako na houpačce!

Zátiší u vodopádu...

Pohled na visutý most přes říčku Suldenbach, ze kterého máte možnosti obdivovat zdejší nádhernou přírodní scenérii...

Na druhé straně promenády nás čekalo nemilé překvapení. Tato kráva byla naštěstí neškodná...

Z hotelu Zebru je krásný výhled na Gran Zebrú. Těžko říct, který ten "Grand" je lepší...

A tady je ukázka zdejších "nosičů". Nemají batohy, ani pohorky. Stačí ocelové lano, kladka a materiál může vyrazit na chatu!

Netřesky na stráních nad Suldenem.

...a tady dvě zmiňované krávy, které se nehodlaly přidat ke stádu a "blokovaly" turistický chodník.

Nakonec jsme museli "ustoupit". Přece jen jsme na tom váhově o něco hůř a tak je obcházíme obloukem po pastvině. Nebudeme se s nimi přece prát o místo na chodníku?

Podvečerní romantika v Suldenu...

Ráno je obloha jako vymetená, teda aspoň na chvíli byla... Vyrážím brzy ráno zpět na kulturní promenádu, odkud jsou nádherné výhledy na zdejší horské velikány. Na snímku je vrchol Gran Zebrú (3859 m).

Sulden am Ortler. Převýšení od kostela na vrchol Ortleru je asi 2050 m.

Je pondělí. Po nedělní relaxaci se vydáváme na poslední výstup. V plánu máme opět výstup na chatu J.Payer, tentokrát s maximálně odlehčenými batohy, nocleh a ranní výstup na nejvyšší vrchol jižního Tyrolska.

Cesta na chatu ubíhá rychle a i s batohy nám trvá o 45 minut méně, než říkají turistické značky. Zatím je to v pohodě!

Ze skalnatého hřebene je to k chatě už velmi blízko.

Ortler je opravdu "králem" celého jižního Tyrolska.

Na chatě J.Payer. Výborné jídlo a na pokoji sami, pohoda, relaxace, příprava na výstup...

Máme ještě dvě hodiny do večeře a tak vyrážíme na průzkum skalnatého hřebene, který je nejobtížnějším místem celého výstupu na Ortler.

Pohled na skalnatý hřeben a v pozadí téměř kolmou ledovou stěnu - Parete Nordwand. Zrovna dneska jsme tam viděli lézt dva borce. I tady se na vrchol můžete dostat různými způsoby...

Jana čeká na začátku hřebene a já se doslova "proplétám" labyrintem skal, abych zjistil možnou cestu vzhůru. Po mém návratu nálada silně klesá a s ní i možnosti zítřejšího úspěšného výstupu. Po cestě ještě sděluji své poznatky dvojici švýcarů, kteří mě rovněž pozorují v boji s rozlámanou skálou.

Na skalnatém hřebeni... Cesta se hledá místy dosti těžko a některá místa se snad ani nedají přelézt? Tož uvidíme zítra ráno, snad se to s Boží pomocí podaří!

Jsme zpátky na chatě, po výborné večeři si vychutnáváme západ slunce, stále je však ve vzduchu "cítit" nervozita ze zítřejšího výstupu...

Ostré podvečerní slunce se opírá do stěn Ortleru...

Hned u chaty je jednoduchá cedule. Na Ortler musíte vpravo!

Přímo pod chatou je i malá kaple P.Marie.

A tady je chata. Již z dálky vypadá mohutně a tuto skutečnost ještě zvýrazňuje úzký skalnatý hřeben, na kterém je chata postavena.

Poslední sluneční paprsky dopadají na Ortler. Závěrečná část cesty Parete Nordwand je již ve stínu.