Je sobota brzo ráno a my sice trošku ospalí (po včerejším koncertu Čechomorů), ale veselí vyrážíme z Postřelmova na Skřítek.

Při výstupu ze Skřítku na hřeben Jeseníků vládne sychravé počasí, které však má svoje typické kouzlo.

Na Břidličné hoře je počasí ještě nevlídnější, takže to musíme kompenzovat vlídnými úsměvy:-)

A hřeben? Mrholení, Hmla a hlavně Fujavice!

Některé poryvy větru...

...nám daly opravdu zabrat.

Ještě že je po cestě přístřešek na Jelení studánce! Hned jsme se tu zabydleli.

A abychom se zahřáli, Zlatou bábu jsme zahráli (to jest modifikace oblíbené slepé báby).

Pro zahřátí těla i duše se však nejvíce osvědčila levitace:-)

Počasí se pak najednou umoudřilo a my jsme mohli vyrazit vědecky bádat...ehm, hledat hnízda lindušek.

A tady ji máme, slečnu. Linduška horská (Anthus spinoletta) - outdoorově kontruovaný ptáček a objekt mé bakalářské práce.

Krakonoš v Jeseníkách? Ne to je Kája aktivně pátrající po linduščích hnízdech.

A zde vrchní velení udílející pokyny:-))

Nádherný střevlík zlatolesklý (Carabus auronitens)

Počasí nám předvedlo ukázkovou změnu nálady. Z fujavice je najednou azuro:-)

Tzv. kumulace slastí- divočina, krásné počasí, dobré jídlo a...

...daleké výhledy. Na obzoru se tyčí hřeben Moravskoslezských Beskyd. Schválně, najdete Lysou horu? A kopeček vpravo vpředu je vyhaslá sopka Velký Roudný.

Když pohlédneme k severozápadu, nevěříme svým očím- Sněžka jako na dlani!

Na Praděd jsme radši nelezli- je tu hnusně přeturistováno. Ale Anička si aspoň nechala v hlavě zarůst pradědský vysílač a Kája zase místní dřevěný kůl :-)

Scházíme do Koutů nad Desnou a kocháme se výhledem na masiv Mravenečníku s přečerpávací nádrží Dlouhé stráně. Zpátky jedeme "retrovlakem" do Postřelmova, kde ještě zůstáváme na příjemné návštěvě až do neděle.

Příští týden v pátek večer se já s Verčou ubytováváme v nejvýše položeném hotelu v ČR- chajdě Pod Vysokou holí na hřebeni Jeseníků (1462m), abychom mohli celý víkend zasvětit hledání lindušek:-)

Chatka je zčásti pod správou CHKO Jeseníky a je tudíž veřejnosti nepřístupná.

První věc, co musíme zajistit je voda. Naštěstí pramínek Moravice je kousek odtud.

Počasí je veskrze horské- z ničehonic se na nás vyvalily mlžné mraky a začalo lít.

Takže honem nabalit vodu a hurá do chajdy!

V noci lije, fouká horský vichr...

...ale nám je v útulné chajdě dobře.

Dobré ráno!

Pro pohyb v ochranném pásmu NPR Praděd potřebujeme povolení ministerstva životního prostředí, jinak se sem vstup přísně zakázán. Takže vzhůru na lindušky!

A teď se porozhlídneme po tom, co nám roste a žije na hřebeni i ve Velké kotlině.

Na začátku léta rozkvétají vhké louky nad Velkou kotlinou stovkami upolínů evropských (Trollius europaeus).

Vlhká půda umožnuje růst polštářkům mechu ploníku.

Knotovka červená (Silene dioica)

Jesenický endemit violka žlutá sudetská (Viola lutea subsp. sudetica).

Kriticky ohrožená sasanka narcisokvětá(Anemone narcissiflora), kterou u nás najdeme jen v Jeseníkách a v Krkonoších.

Běžný plevel řeřišnice luční s pozadím hodrých hořců jarních (Gentiana verna).

Nádherná mochna zlatá (Potentilla aurea).

Ze zvířat jsme tu potkali kamzíka horského...

...který nám přišel skoro na dosah ruky.

Babočka kopřivová (Aglais urticae) vypadala, že jí nadmořská výška nedělá moc dobře.

Taky jsme tu potkali ovečku, o které jsme později zjistili že se zaběhla z Kurzovní chaty. Kdo ví, kde je jí dnes konec...

Petrovy kameny a naše chajda na hřebeni.

Vzácný bělořit šedý.

No a samozřejmě nesmíme zapomenou na všudypřítomné lindušky:-)

Pohled od Petráků na Praděd a chatu Kurzovní a Barborku.

Prastarý hraniční kámen na Vysoké holi.

Kvečeru se vracíme na chatku a jdeme se osvěžit k pramenům Moravice.

Ledová voda + uchozené nohy= nááádhera

Kochačka...

Kochačka podruhé- večer se mraky roztrhaly a my jsme si mohli užít krásného romantického západu slunce.

A taky trochu fotoexperimentovat.

Levitace nám už nečiní problémy:-)

Slunce zapadá za masiv Kralického sněžníku...

...a my zapadáme s ním:-)

Druhý den ráno se loučíme s chajdou a ještě naposledy vyrážíme hledat lindušky.

Velká kotlina nás vítá s otevřenou náručí.

Zpáteční cestu z hřebene volíme přes Divoký důl.

Název Divoký důl nelže- je zde skutečně překrásně divoká příroda, my však nestíháme vlak a proto divoce sbíháme divoké převýšení...

...abychom mohli náš výlet zakončit 8km pochodem po asfaltce od Dlouhých strání do Koutů nad Desnou.

Unavení, ale spokojení končíme v Šumperku. Díky za překrásné víkendy!:-)