1.den

Obyčejně ráno, když se jede na dovolenou, se člověk probudí a radostně vyskočí z postele. Já jsem tehdy z postele nevyskočil-měl jsem teplotu a ukrutnou střevní chřipku. Zkrátka, Murphyho zákony jsou neomylné, nemoc přijde vždycky v pravou dobu.

Možná teď skáčete očima o pár řádků dolů a kontrolojete, jestli následující dny budu popisovat filmy, které jsem během své nemoci zhlédl. Omyl. Touha po zážitcích byla silnější než nemoc a já jsem se pozdě odpoledne, spolu s celou naší čtyřčlennou rodinou a nesmyslným množstvím zavazadel odebral na stanoviště autobusu. Tam jsme se setkali i se zbytkem zájezdu- převážnou část tvořili farníci ze Zašové i s jejich duchovním otcem, p.Vojtěchem. Z Valmezu do Prahy cobydup, na Ruzyni už to bylo horší. Pokud jste někdy letěli letadlem, znáte to- čekání, odbavování, čekání...A když vás do toho bolí hlava, no- nic moc.

2.den

Každopádně- ve 3AM jsme se odlepili za hukotu stroje Boeing 737 od rodné země a v 6AM jsem pod sebou uzřel za svitu vycházejícího slunce Zemi zaslíbenou. Krásný pohled. A když jsem navíc začal cítit, že mé onemocnění je na útěku, chtělo se mi plesat. Plesali jsme ovšem všichni, když jsme zjistili, že nás po Izraeli bude provázet Mojžíš. Totiž, otec Martin Mojžíš- slovák, kněz a průvodce v jedné osobě, který působí v Izraeli už 15 let.

A tak jsme vyrazili po pobřeží Středozemního moře přes moderní, dopravně vytížený Tel Aviv (více zde) na Caesareu Přímořskou.

Caesareu nechal vybudovat Herodes Veliký jako úkázkové město římské architektury (zlé jazyky tvrdí, že si tím šplhal vládců Římského impéria). Nechyběl amfiteátr, lázně ani akvadukt (který přiváděl pitnou vodu z 30km vzdáleného pohoří Karmel). Po krátké zastávce pokračujeme na Haifu.

Izraelský největší přístav Haifa (250tis.obyv.) je položen pod pohořím Karmel v Haifském zálivu, kterým neustále projíždějí lodě (v přístavu je většina nákladu nakládána na vlaky a převážená do Ejlátu na pobřeží Rudého moře). Kromě moderních mrakodrapů je zde taky svatyně 4.světového náboženství Bahai. My jsme zde navštívili kostel Stella Maris a pokračovali jsme dál. (více o Haifě)

Nazareth (50tis.obyv)- město, kde ztrávil většinu svého života Ježíš, je položeno v hornaté krajině Galileje. Dominantou celého města je Bazilika Zvěstování vystavěná v letech 1960-69 architektem G.Muzziem. Je dvoupodlažní: ve spodní části je krypta s odkrytou jeskyní Zvěstování. Horní část je zasvěcená Panně Marii. Před vchodem do baziliky jsou malby Panny Marie snad ze všech zemí světa (Thajská je ne nepodobná Buddhovi, zato Chilská, s horskými štíty za zády, působila nádherně). Také barvy mozaiek uvnitř chrámu jsou nezapomenutelné. Hned naproti baziliky se nachází kostel sv.Josefa. Pro výhled na město jsem musel vylézt romantickýma uličkama k seleziánské škole a kostelu nad městem. Jo, a pokud chcete vidět spousty koček, jeďte do Nazarethu:)) (více)

Poslední zastávkou dne byla Kána Galilejská, místo připomínané v Bibli ve spojitosti se svatbou a prvním zázrakem. Kromě pěkného kostela tam mají taky výborné sladké víno.

Po cestě do našeho hotelu Paradise v Betleheme se nám u Jericha pokazil autobus. Vzhedem k tomu, že byla černočerná noc a my se nacházeli na palestinském území, v mžiku dorazili vojáci se samopaly a kryli autobus až do chvíle, kdy dorazil nový autobus.

3.den

Ráno jsme vyjeli na Ain Karim, městečko poblíž Jeruzaléma, spojené se životem sv.Alžběty, Zachariáše a Jana Křtitele. Krásné zelené údolí, obohacené bělobou kvetoucích mandlovníků, bylo skutečně pohlazením pro duši. Na úbočí údolí stojí Bazilika navštívení Panny Marie postavená v r.1939 Antoniem Barluzzim (mimochodem tento pán postavil většinu katolických kostelů v Izraeli). Na protějším svahu stojí Kostel narození sv. Jana Křtitele. Interiér je vyzdoben kachličkami, ale od koupelny byste ho rozeznali;)

Po malém konfliktu s autobusem, který opět odmítl spolupracovat, jsme zamířili k Muzeu holocaustu, umělecky ztvárněnému memorialu na památku obětí nacistického běsnění. Kromě spousty zajímavých soch a uměleckých expozic je tu i galerie obrazů vzniklých v koncentračních táborech, synagoga aj. Zaujala mně sál plný zrcadel, který byl naprosto tmavý kromě dvou svíček. Tyto se v zrcadlách odrážely a vytvářely tisíce světel zářících v temnotě. Ponurá hudba dokreslovala atmosféru smutku a absurdity holocaustu.

Další zastávka byla v Betanii, chudobné palestinské vesničce spojené se vzkříšením Lazara.

Nádherný panoramatický pohled na Jeruzalém se nám naskytl po východu z chrámu Pater Noster, ve kterém je na zdech modlitba Otčenáše v téměř 100jazycích. Při sestupu z Olivové hory jsme se ještě stavili na obrovském židovském hřbitově (pokud by jste se zde chtěli nechat pohřbít, nedoplatíte se; židé totiž věří, že kdo je tu pohřben bude povolán k životu mezi prvními). Kostelík Dominus Flevit (A.Baruzzi,1954) připomíná pláč Ježíše nad osudem Jeruzaléma. Poslední zastávka byla v pravoslavném chrámu Hrobu Panny Marie vysekaný ve skále bohatém na krásné ikony. (Jeruzalém na Wikipedii)

No a pak hajdy zpátky do Bethlehema na dobrou večeři a honem spát, protože se zítra vstává už v 5h ráno, fuj...

4.den

Celodenní prohlídka Jeruzaléma začíná pod Olivovou horou v Getsemanské zahradě, kde některé staleté olivy pamatují i Ježíše Krista. Pár kroků od zahrady stojí zalší Barruciho dílo, Bazilika Agónie, jinak též Chrám národů. Potom se dostáváme přes brány muslimského opevnění do centra Svatého města. Na každém rohu stojí dva ozbrojenci hlídající poklidný život města. Vydáváme se po Via Dolorosa (=křížová cesta) směrem ke Chrámu Božího hrobu. Všudypřítomné obchody a japonci nás nepřekvapují:) Chrám Božího hrobu stojí nad Golgotou a zároveň zastřešuje místo, kde byl Ježíš pochován-je to tedy obrovský prostor. Z chrámu si odnáším smíšené pocity: i přes vznešenost a okázalost tohoto skvostu si nejde nevšimnout rivality všech možných křesťanských nábožensví, které si chrám rozparcelovaly. Tento fakt potvrzují chrámové veřejné záchodky, které přes bohatství okolních prostorů jsou udržovány totálně otřesně- bohužel žádná ze "svatých" církví není schopna převzít patronát nad touto "nutností." Při východu z chrámu pak potkáváme průvod Jeruzalémského patriarchy. Poté směřujeme ke Zdi nářků. Zeď nářků, zbytek zdí Jeruzalémského chrámu (postaveného Herodem Velikým, zbouraného Titem v r.70n.l.),nejposvátnější místo židů je velmi dobře střeženo, rozděleno na menší venkovní ženskou část a větší část pro pány, při které je i knihovna Písma. Silný zážitek vidět židy rozjímat, modlit se a tančit. Potom pokračujeme přes židovskou čtvrt na Sión, kde se nachází budova Večeřadla a kostel Zesnutí p.Marie. Během cesty si všímáme změny počasí- začíná foukat a před chvílí jasné nebe se začíná zatahovat mlžným závojem, který se snáší na město-písečná bouře, úkaz v Jeruzalémě ne zas tak častý, přináší jemný písek až z pouští Arabského poloostrova. Lidé přikrývají auta plachtama, aby jim je písek nepoškrábal a my nasedáme do autobusu a zpátky do Betléma na večeři (jídlo v hotelu Paradise, kde jsme bydleli-možná trošku malé švédské stoly na snídani,na večeři pak polévka a většinou skopové masové koule-nebylo špatné, ale žádný luxus- taky co v palestinském Betleheme čekat:)

Po večeři hop do postele a spát! Spát? Když ono to moc nejde, když v celém hotelu se rozjela muslimská pařba. Hukot!

5.den

O půl šesté ráno se nám vstává špatně, ale hůř jsou na tom kuchaři, kteří nám mají chystat snídani. Snídani dostáváme s půlhodinovým zpožděním, naházet to do sebe a jedem. Kam? Směr Judská poušť, Vádí Kelt. Ta začíná již za Bethlehemem. Protoýe máme právě jaro, tak není tak vyschlá jak obvykle, dokonce na vlhčích místech rostou krásně zelené, vodou nasáklé rostliny. Sjíždíme údolími směrem k Mrtvému moři (mezi Jeruzalémem a Mrtvým mořem je výškový rozdíl přes 1000m, takže je to celkem krpál). Cestou vidíme spoustu beduínských obydlí a stád. Zastavujeme přímo v poušti, nad Vádí Kelt(oáza), známého to turistického cíle, kam se bohužel nemůžeme dostat protože, světe div se, povodeň strhla příjezdovou cestu. I přes to nám p.Mojžíš vybral krásné místo pro polní (pouštní?) mši: poušť máme před sebou jako na dlani, viditelnost je však stále nízká díky písečné bouři, fouká slušně...Každopádně, obrovský zážitek.

Pokračujeme směr Jericho, nejstarší archeologicky dochované město světa (nejstarší vrstvy jsou staré 10tis.let.).

Část zájezdu naběhne do obhodů nakoupit na nadcházející cestu levně u arabů (Jericho je palestinské), já mířím na odkryté vykopávky starého Jericha. Cestou potkávám úžasně fotogenickou arabskou babku, fotím!! a hle, bez bakšiše se neobejde. Jelikož jsem bez peněz, prchám do ruin:) Pokud neholdujete archeologickým vykopávkám, nic zajímavého. Já se ségrou jsme si tam tak trochu zaarcheoložili-našli jsme pár keramických úlomků a dokonce i kost, mňam...Odjíždíme pod horu Pokušení na které je pravoslavný kláštěr (údajně velmi krásný) a pak už se ubíráme ke Kumránu. Pokud jste to jméno nikdy neslyšeli, vězte, že je to místo v poušti poblíž Mrtvého moře, kde byly po 2. světové válce objeveny zbytky sídliště, obývaného esejci, ve kterých se zachovaly rukopisy: biblické texty a komentáře k nim. Kromě vykopávek máme možnost zhlédnout i film a expozici na toto téma.

A konečně se objevuje-Mrtvé moře: alias Asfaltové nebo Solné moře, nejnížeji položené místo světa, rovných 400m pod hladinou Středozemního moře, a také nejslanější (260 – 310 ‰). A to je ten důvod, proč je tak oblíbené- lehnete si na hladinu a ono to nese! Vážně, funguje to:) Navíc je tu krásně teploučko, skoro 30°C (oproti 15°v Jeruzalémě). Škoda, že musíme tak pospíchat. Snad příště...

A už jecháme přes Edómskou a Negevskou poušť, Jordánsko po levé straně, přes Eilát až k egyptské hranici. Tady jsme museli opustit náš dobrý autobus i řidiče a přes mnoho a mnoho prověrek se probojovávat přes celnici. A to by nebyla celnice, kdyby něco nenašli-vysoce podezřelému Jiřímu Michutovi byl zabaven kapesní nůž. Po několika hodinách čekání se opět dáváme do pohybu v novém autobusu, který narozdíl od předchozího už má nějaký ten rok za sebou. V pozdním večeru přijíždíme do hotelu v Sinajském pohoří, dopřáváme si bohaté večeře a jdeme si aspoň na chvíli zchrupnout.

6.den

Jsou 3hodiny ráno a skupinka velmi ospalých turistů opouští vyhřáté postele a vydává se na noční pouť na horu Oreb (Choreb)- tedy tu horu, kde podle Starého zákona obdržel Mojžíš Desatero. Stoupáme kamenitým svahem, kolem nás prochází řady velbloudů, na jejichž hřebetech se nesou další poutníci. Je tma jak v pytli, takže bez čelovky je výstup nemožný. Všímám si nových u nás neznámých jižních souhvězdí a rozšiřujícího světlého proužku nad východním obzorem, který značí blížící se úsvit. Zima je sice solidní, ale nic co by vytrvalý pochod a troška slivovice nespravilo. Jsme na vrcholu. 2285metrů vysoká hora nám poskytuje vynikající výhled na okolní hory. Na jihu se tyčí nejvyšší hora Sinajského poloostrova, Hora svaté Kateřiny (2629m.n.m.). A na východě z ranních mlh vychází slunce, zalívá tuto mystickou krajinu oranžovou září a rozehřívá poutníky na vrcholu Chorebu.

Zpáteční cestu nescházím velbloudí stezkou, ale scházím z 10000 schodů ke kláštěru svaté Kateřiny v údolí. Cestou obdivuji bizarní útvary Sinajských hor.

Cesta autobusem zpět do Izraele probíhá poklidně- většina autobusu spí, já však žasnu nad drsnou krásnou sinajské pouště.
Krátkou zastávku si dopřáváme v turistickém letovisku Izraele- Ejlátu.

7.den

Dnešní den je na programu Galilea- severní provincie Izraele silně spojená s působením Ježíše Nazaretského.

Nejprve vyjíždíme divokým taxíkem na vrchol hory Tábor, kde se nachází chrám proměnění Páně. Kolem nás se válí vlahé mlhy po ranním dešti.

Mraky se trhají když přijíždíme ke Galilejskému (Genezaretskému) jezeru. Je tak veliké, že protější břehy nejsou vidět. Možná by byly ale je silný opar, který nám také znemožňuje výhled na nedaleké pohoří Hermon (2814m).

Další zastávkou je Kána Galilejská kde obdivujeme ruiny římského města a kostel primátu sv.Petra. Na programu je dále Dolní Tabgha s kostelem proměnění chlebů a ryb (pěkné mozaiky) a Hora blahoslavenství s nádherným výhledem na Genezaretské jezero.

Poté jedeme na projížďku lodí po jezeře a na zpáteční cestě se stavujeme u řeky Jordán. Tam nás překvapí a zaskočí rituální křest nějaké středoamerické sekty- nic proti okázalým obřadům, ale ta hudba která jim k tomu hrála na plné pecky byla opravdu nevhodná.

8.den

Poslední den jsme si byli prohlídnout místo našeho ubytování - Betlém. Nejdůležitější křesťanská památka- bazilika narození Páně je nejstarší křesťanským chrámem na světě. Je to skutečně silné místo, akorát je zde opět silně vidět nesourodost křesťanských církví.

Poté navštivujeme pole pastýřů kde v pravé poledne s přáteli rozhoupáváme zvony a ty se rozezní v údolí Betléma:-)

A pak se již s plně napakovaným autobusem vezeme přes Jeruzalém a po zastávce v Emauzách a ve vojenském muzeu tanků již nasedáme v Tel Avivu do letadla směr Praha.

Buď sbohem, Izraeli- zemi zaslíbená, rozmanitá, krásná a pestrá, přesto však věčně nepokojná. Mír buď s Tebou!